Opera v rally

Když mi Zdeněk Kecal Vrátníček volal, že Vonka nemá spolujezdce, tak jsem to zavrhnul, protože velkou licenci opravdu nemám a ani nechci. Za pár dní volal znova a nabídka zněla Jirka Hladík. To už jsem zaváhal jen asi na 0,118 sekundy a už jsem odpovídal „tak mu dej moje číslo“. Protože jsem letos už mluvil s mnoha piloty, kteří plánovali co pojedeme a nakonec se nejede nic, tak jsem v očekávání dumal, jestli se ten Hladík ozve. A ozval. A potom to už najednou fungovalo automaticky.  Pošli mi údaje do přihlášky. Kdy se sejdeme. Jakou máš komunikaci v přilbě.  A najednou byl čtvrtek, já jsem měl itík a nálepky v ruce a Jirka parkoval u baráku v Olomouci. Nazdar. Zdar. Jdeme na večeři a pívo. No jasněěěěěě. Kde jinde se poznat lépe, než u žrádla a chlastu. Hleděl jsem na něj s respektem, protože je to pan pilot, který má za sebou hned několik titulů ale on je normální. Teda mimo postižení, které máme společné. Pomluvili jsem kdekoho, pochválili někoho, prodiskutovali kdovíco a šup do postele.

V pátek jsme vstávali dřív, než se plánovalo, protože manželka přeci jen musela do práce. Někdo na to závodění musí vydělávat. I když jsem v tom několik měsíců neseděl, tak najednou jdou věci samovolně. Tužka, guma, notes, itík, tripmaster a jdeme na to. Ovšem to co jsem prožíval při psaní první RZ nechtějte prožívat. Pan „mistr“ má úplně jinou mluvu než kdokoli. Na něco má každá spolujezdec značky a zkratky ale ne na všechno. Najednou jsem neměl hned hromadu značek a tak jsem psal piš jak slyš. Přes malý, brzdička, delší, tač, probrzdi, konec probrzdi, kratší, delší, krátká. Najednou BR, KR a DL bylo nanic. Tedy jednou jsem psal DL. Bohužel jsem vybral na najíždění jako první Ivanovickou bránu, která se jela v závodě 3x. Než jsem se to naučil od Jirky poslouchat a hlavně psát a potom stejně přečíst, jak jsme to měli 3x najeté a já jsem z toho byl jelen. Na Račické jsem už lépe psal napoprvé a už to bylo lepší. Podivickou jsem už chápal i jako rozpis. Přece jenom spolupráce v autě není jen tak napoprvé jednoduchá. Najednou to bylo najeté, hotová administrativka a seděli jsme v depu u Luby Minaříka. Absolutně profesionální zázemí, kamarádský přístup a mechanici jako bychom se znali hromadu let. Vyzkoušel jsem si sedačku, nastavil pásy a zjistil jsem, že sedět na podlaze a nemlátit se hlavou do rámu nad sebou je velice příjemné. Clio má uvnitř docela dost místa a koukal jsem jen přes hranu palubky tak, abych viděl jen to nutné. On se potom člověk ani moc nebojí když moc nevidí. Při krátkém svezení jsme zjistili, že máme trochu zvlněné kotouče a gumy mají mýdlové vlastnosti. Nicméně to Jirka nechal tak s tím, že si to sedne a nějak to bude. Výhodou pronájmu je, že se o auto nemusíte starat. Technickou zajistili mechanici a mohli jsme jet domů na Teichmannovu věž (200g bramboráčky, kuřecí maso, vepřová panenka, sýr alergeny:1,3,7 ). Pro upřesnění je to všechno popsané asi 25 cenťáků vysoké propíchnuté kusem dřeva a vypadá to jako rodinné jídlo. „Čéče to bylo dobré“ mi připomnělo, proč poslední 3 týdny intenzivně cvičím a hubnu. Já to nedal a nechal kus na talíři.

Sobota ráno a s trochou nervozity jsem posnídal jeden párek s půlkou rohlíku. Nejsem v závodní den zvyklý jíst. Opět jsem musel od pana závodníka něco pochytit. Nač se oblékat v depu, když můžu jet oblečený z domu. A potom už to bylo nějak zrychlené. Slavnostní start, zahřát gumy, odfouknout a stojíme na startu. Až během RZ jsem naplno zjistil, tak to mám blbě napsané a teprve na RZ jsem improvizoval, abych četl, to co chce Jirka slyšet. Jak to dopadlo nevím, ale pocit jsem měl strašný. Na druhou straně jsem stačil vnímat, že auto je neposedné a gumy nefungují. Dobržďování jsem něvěděl, jestli to je brzdička nebo jak Jirka říká čichání. V cíli ovšem bylo největší překvapení, že nám naložil Jirka Pohlídal. A ne zrovna málo. Spíše jsme měli za soupeře Petra Krajču, který jede normálně dobře a Pavla Řiháka, protože tratě by měly Hondě sedět. RZ 2 Račická už byla lepší. Tady jsem věděl co mám napsané a co mám číst. Bohužel gumy nefungovaly jak měly a probržděné odbočení do džýzyddý v Račicích znamenalo opět ztrátu, i když přes chybu poměrně malou. Opět ale Pohlídal překvapil. Tady jsem se cítil už vcelku závodnicky a parádně. Jirka se do toho rval v rámci možností na 100% a bylo viděl, že to je pan pilot, který to má v ruce. V prvním servise šlo auto na opravu. Nové kotouče a jiné staré gumy na předek. RZ3 a opět Ivanovická brána. Tady beru všechny ztráty na sebe a spíše koktání, než čtení rozpisu. Jirka to má na čtení perfektně zvládnuté a potřebuje načasovat diktát přesně. Je to na něm vidět. Nové kotouče a gumy a už jsme začali závodit. Najednou jsem poskočili na třetí místo 1,9 za Pavla Řiháka a bylo veseleji. Jen Pohlídalovy časy jsme nechápali. RZ4 a Račická podruhé už bylo závodění naplno. Opravené v P5 možná bordel na řež a já jsem zažil pocit, kdy bylo auto opřené do gum na 107%. Vyhraná RZ a posun na 2 flek byl zasloužené. Hluboce smekám před Jirkou. Je paráda vidět, jak mu to jede a jeho nasazení a přesnost je uchvacující. RZ5 Podivická 1. To byl ovšem let. Zelenou horu dveřma napřed. Tady jsem si zavzpomínal na Žigula. Podíval jsem se do not, ven a místo silnice jsem viděl kravín. Lehce jsem se lekl, protože jsem nevěděl, jak hluboce jsme v krizi, ale lehké kontra a už jsem opět viděl hliněnou cestu. V cíli jsem byl spokojený jako želva. Tvl já jsem se dokonce i bál. Ty vole tys tu šotolinu jel jako Sohlberg ve wrcu. Oba jsme se tomu pěkně zařehtali. Najednou jsme byli první. Jirka Pohlídal z náskoku 14,8 najednou ztrácel 13,9 vinou technických problémů s palivem. Druhý servis, meloun na oběd a jdeme na poslední rundu. Petr Krajča odjížděl ze servisu na nových gumách, což většinou věští útok. RZ 6 a opět Ivanovická. Ztrátu beru na sebe. Pohlídal už zase nakládal a náš náskok se ztenčil na 6,9. Poslední RZ7 Podivická a boj o první flek. Že jede Pohlídal  velmi dobře jsme věděli. Takže jdeme na to. Zelenou Horu Jirka s ohledem na hromadu kamenů a možný defekt nedal úplně. Rozumné rozhodnutí. Prohrát vše pár kiláků před cílem je hloupost. Na konci RZ jsme měli hlášené odstavené auto v předposlední zatáčce. Jirka lehce zvolnil, protože to bylo na kostkách a za horizontem. Nakonec nic dramatického. Za cílem jsme zastavili a čekali až naskočí Pohlídalovi čas. Alespoň já jsem byl zklamaný. Prohrát v poslední RZ o 0,8 sec znamená prohrát o pár centimetrů. Porazit se stejným autem několikanásobného mistra je neuvěřitelné a to jsme se nijak neflákali a porazili sami sebe v druhém průjezdu o skoro 2 sec. Nicméně zprávy z trati říkaly, že mu to jede neskutečně dobře a na oko má odjezd ze zatáčky podstatně svižnější. Kluci gratulace.

Uff. Vyškov je má oblíbená soutěž. Na příští ročník se těším dvojnásob a myslím to tajuplně.  Poprvé jsem si užil závod v maximálním nasazení s perfektním pilotem. Teď jsem jenom zvědavý, jak hluboce mne Jirka „pomluví“ v tiskovce. Je to absolutní profík, který nic nenechá bez povšimnutí. Pokud bude  nějaké další a ještě mne do auta pozve, tak se moc těším. A zpět na závěr. Ve finále byla spolupráce s Jirkou nádherná jezdecká opera, kterou dokáže napsat jen sport zvaný rally hlavě díky Kecalovi.

Na závěr musím vyslovit MAXIMÁLNÍ ROZHOŘČENÍ nad pány z oné slavné ulice, zvané Opletalova. Každá posádka je ráda, že najde na netu pár fotek ze závodu. Když už najdu extra povedenou fotku a slušně požádám autora o svolení k vlepení do článku, tak se dozvím, že pravidla pro použití fotek jsou velmi přísná a nerad by se s nimi jako akreditovaný fotograf dostal do rozporu. Pracuje a je akreditován pro jiný server než je eWRC.  Na co nám takové fotky jsou??? Kdo z toho má prospěch ???

Cituji Jednotné zásady pro akreditaci novinářů

2.1.Nekomerční akreditace

Za nekomerční akreditaci se považuje akreditace pro osobu, která je zastřešena redakcí media a pro tuto redakci pravidelně publikuje. Autoklub ČR rozlišuje dosah jednotlivých medií i ostatní činnost akreditované osoby (zejména osoby žádající o MEDIA vestu). V případě, že akreditovaný novinář v režimu nekomerční akreditace použije materiál ke komerčním účelům, jimiž se rozumí jakýkoliv jiný kanál než akreditovaná redakce, bude mu akreditace okamžitě odebrána. Po takové akreditované osobě bude požadována náhrada škody ve výši ceny komerční akreditace pro daný produkt (foto / video, atd.)

PS: Jirka píše tiskovky a já o tom kecám.

Autor: Ivo "Pačes" Studený