Není v české rally mnoho jezdců, kteří mají možnost usednout do závodního vozu společně se svým otcem. Jedním z nich je Viktor Pernica. O tom, zda byla cesta třicetiletého jezdce do soutěží jednoduchá nebo složitá, se dočtete v následujícím rozhovoru.
Na úvod rozhovoru se nám prosím představ…
„Předem bych chtěl pozdravit všechny čtenáře, je mi 30 let, bydlím v Jedovnicích nedaleko od Brna, mám přítelkyni Lenku, se kterou společně bydlíme. Jsem živnostník v jedné malé firmě. Kromě závodů ještě hraji fotbal za místní klub a sport mě baví skoro každý. Děti zatím nemám a s nějakým cizím zatím žádná jiná žena nepřišla :-).“
Ptát se tebe, jak ses dostal k rally, je zbytečné. Platí o tobě tedy pořekadlo, že jablko nepadá daleko od stromu?
„Je to zbytečné, bez taťky bych se k rally asi nedostal. Bral mě s sebou od mala a zůstalo to ve mně až do teď a asi napořád. Navštívil jsem i nějaké závody mistrovství světa a někdy v roce 2010 jsem byl přesvědčen, že rally musím zkusit.“
Jak se zpětně díváš na kariéru svého otce v porovnání s tvou? Dá se to porovnat?
„Myslím, že ne. Taťka dostal možnost svézt se s Romanem Holubem jako náhrada za zraněného spolujezdce a spolupráce pokračovala až do konce tohoto týmu. U nás to bylo tak, že jsme se rozhodli koupit auto a zkusit, jestli vůbec umím řídit. Proto jsme pořídili Škodu Felicia od Radima Kryštofa ze Speed Racing teamu a vyzkoušeli slalomy a amatérské závody do vrchu a na podzim jsme absolvovali Rally Jeseníky 2011, což byla díky počasí hodně těžká premiéra. Po Rally Jeseníky jsme byli rozhodnutí, že chceme dál pokračovat v rally.“
Zůstaňme ještě u táty, jak je těžké poslouchat rozpis z jeho úst? Nemáš někdy tendenci ho v autě vyměnit, nebrzdí tě?
„Jelikož se střídají s Markem Flekem, tak už mám nějakou představu, jak to vypadá s jiným spolujezdcem a naprosto mi vyhovuje, jak to máme nastolené. Neměnil bych ani jednoho spolujezdce. A určitě mě nebrzdí. Někdy si vyslechnu po erzetě, že jsem magor, ale to k tomu asi patří.“
V české rally se pohybuješ od roku 2011 a převážně startuješ na moravské straně naší republiky, proč?
„Tak to vlastně ani nevím. První sezonu byl plán zúčastnit se závodů na Moravě. A další sezóny jsme už startovali v celém kalendáři Poháru ČR resp. RSS. Poslední roky to asi bude tím, že většina závodů v Čechách už nejsou pořádané. Každopádně je to škoda, protože bych rád vyzkoušel všechny rally, které se u nás jezdily.“
Kterou z dosavadních soutěží považuješ za svou nejúspěšnější?
„Jednoznačně Rally Vsetín 2014. Podařilo se nám zvítězit ve skupině i ve třídě v Poháru ČR. Cením si toho hlavně proto, že jsme ráno blbě obuli a bohužel zlikvidovali úplně nové gumy, ale o to tolik nejde. A na odpoledne jsme obuli dvě nové na předek a dvě hodně staré na zadek a po pár metrech na těch gumách jsem vůbec nevěřil, že můžeme něco zajet. Postupně jsem si zvyknul na gumy, které vůbec nefungují, a byla to velká sranda.“
Doposud jsi usedal do vozů značky Škoda, neláká tě jiná značka?
„Jedině Subaru Impreza WRC :-). Teď vážně, záleží, jak se bude moje kariéra vyvíjet, určitě bych se nebránil jiné značce. Ale všechno je o penězích a závodění s fabií je pro nás v tuhle chvíli maximum, které si můžeme dovolit.“
Kam bys to chtěl v rally dotáhnout? Máš nějaký soutěžácký sen ?
„Tak na mistra světa už to nevypadá. Největší sen je pro mě Barumka, to zatím nevyšlo, a chtěl bych zkusit i něco v zahraničí, když by se poštěstilo, ale jak už jsem říkal, všechno záleží na financích.“
Jak prožíváš Vánoce a zimní přestávku celkově?
„Asi tak jak každý, v klidu a pohodě. Teď už začne zimní příprava na novou sezonu ve fotbale, takže o fyzickou přípravu mám postarané. Bohužel se ani nemohu svézt na nějakých zimních podnicích, protože auto není zatím pojízdné, ale doufám, že se všechno stihne.“
Slovo Vánoce – jak by mohl vypadat tvůj vysněný dárek?
„Opravdu vysněné by bylo svezení ve WRC nebo R5, ale reálným dárkem je, ať nám vyjde sezóna minimálně o 100 % líp než loňská.“
Co plánuješ do sezony 2016?
„Chceme odjet celou RSS a moje malé přání by byl nějaký dvoudenní závod, pravděpodobně Hustopeče, ale to záleží na financích a po loňské sezóně i na tom, jak bude sloužit technika.
Děkuji za rozhovor a Všem přeji v roce 2016 spoustu úspěchů a hlavně pevné zdraví.“
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.
Sháníte-li ojeté SUV se silným motorem, tak máte v nabídce sekundárního trhu s auty rozhodně z čeho vybírat. Mnoho lidí má rozpočet na rodinné SUV přibližně milion korun, což na nového Kodiaqa nestačí, na prémiové značky už vůbec ne. Dnešní recenze se podívá na zoubek 6 let staré Audi Q7, kterou za milion pořídíte. To je mimochodem podobná částka, za jakou koupíte modernizovaný Kodiaq RS první generace – co je lepší volba?