Jan Surovič – Startem na Barum rally se mi splní sen

Na úvod našeho povídání zákonitě musí přijít jednoduchá a jasná otázka – jak ses dostal k rally?

„Co se týká motoristického sportu, tak už jako malé dítko jsem jezdil na motokárách a tady jsem poprvé přičichl k motorům. Později jsem občas využíval volných dnů na okruzích a v sériovém autě se vozil po uzavřené trati. Když otec viděl moje a bratrovo nadšení, začal nám půjčovat civilní Subaru Impreza a s touto čtyřkolkou jsme v zimě vyráželi řádit na sněhu. Právě tady ve mně začala hloubat myšlenka, že právě rally mě velmi baví, a že bych se chtěl tomuto sportovnímu odvětví věnovat víc. Vlítnout do ostrých závodů se čtyřkolkou ale podle mě nemělo velký smysl, a proto jsem se poohlížel po něčem jednodušším. A právě Škoda Fabia, se kterou v současné době závodím, se jevila jako ideální vůz pro mé začátky. Auto je na vysoké technické úrovni, ale zároveň dostatečně slabé pro první závodnické kroky. Byl bych asi špatný patron, když bych jako Zlíňák nevzpomenul diváckou účast na Barum rally. Tuto populární soutěž jsem navštěvoval pravidelně a nyní se mi splní sen, který jsem si dal jako malý kluk, a to jednou zde startovat.“

Vzpomínal jsi starty se čtyřkolkou…

„Pokud pominu takové to legrační řádění, tak první „závod“ se čtyřkolkou jsem absolvoval na GPD Rally Drive v Kopřivnici na polygonu, tedy akci, kterou pořádal Silvestr Mikuláštík. Zde jsem jezdil s Mitsubishi Lancer EVO IX a tento start jsem pojal jako jakýsi mezikrůček k rally. Na gépédéčkách jsme si sice psali rozpis, ale s ohledem na délku rychlostní zkoušky to ještě nebylo ono.“

Rozhodl ses tedy pro Škodu Fabii, proč zrovna tento vůz?

„Na tuto otázku je jednoduchá odpověď, protože zrovna v té době byla volná (smích). Fabii jsme odkoupili od Vlastimila Brůzla, který měl více těchto vozů a svůj vozový park rozprodával. Z naší strany se nejednalo o nějaký vynucený krok a s postupem času mohu říci, že to byl velmi dobrý počin. Pokud trošku odbočím, tak se mi velmi líbí Opel Adam a jeho cup, což je podle mne velmi dobrá věc. Pokud bychom věděli o této akci o nějaké dva měsíce dříve, než jsme koupili fabii, asi bych usedával do tohoto vozu.“

Znamená to, že letošní sezonu dokončíš s fabií a pro příští rok změníš značku?

„To určitě ne. Kladli jsme si v týmu otázku, zda letos nepřeskočit v rozjeté sezoně do opelu, ale tuto možnost jsme zavrhli. Podle mne by to byl krůček zpět, i když je Opel Adam skvělé auto. Pokud bude technika sloužit, tak i příští rok pojedeme s fabií.“

Kdo ti pomáhal v soutěžáckých začátcích?

„Velký podíl na tom má můj otec. On mi ukázal možnost, že je reálné se tomuto odvětví věnovat a já jsem se toho chytil. Musím ale předeslat, že v rodině jsme měli vždy k motoristickému sportu kladný vztah. V garáži máme britské okruhové autíčko Catherman, se kterým jsme právě jezdili již zmiňované volné dny na okruzích. K autům nás to vždy táhlo, a proto jsme navštěvovali různé autosalony a další motoristické akce.“

Svůj premiérový start v ostré rally jsi absolvoval při loňské Mikuláš rally v Slušovicích. Jak z tvého pohledu probíhal tento závod?

„Musím přiznat, že před závodem jsem byl hodně nervózní. S odstupem času jsem rád, že jsem se této nervozity s přibývajícími kilometry zbavil. Ta nervozita pramenila z toho, že jsem si pořádně ještě neuvědomoval, co mám s autem dělat. Navíc jsme byli v autě dva, což zase v porovnání s okruhy nebo motokárami byla pro mne změna. Rally je specifická disciplína a nedá se jí naučit během pár dnů nebo kilometrů. Ve Slušovicích jsme měli i jeden výlet do lesa, kdy nám museli pomáhat diváci. Závod jinak proběhl bez vážnějších problémů, i když pro nás skončil předčasně, neboť upadl unibal na řazení a já nemohl řadit nahoru. I když jsme skončili smolně, nesmírně jsem si svůj premiérový závod užil.“

Vzpomínal jsi své starty na motokárách a okruzích, tady jsi byl sám, ale najednou ti v rally někdo „kecá“ do řízení…

„Jo to je pravda a to byla pro mne velká změna. Z počátku jsem navigaci z hlavy vytlačoval. Ono například na kopřivnickém polygonu šlo jet takzvaně na oči. Krátkou zkoušku jsem si zapamatoval a diktát od navigátora jsem posléze nevnímal. Postupem času jsem ovšem zjistil, že tímto směrem jít nemohu. Nyní vím, že správně napsaný a čtený diktát, spolu se souhrou jezdce a spolujezdce v závodním autě je při rally alfou a omegou, a této souhře věnuji maximální pozornost. Změnil jsem tedy názor a rozhodně nejsem zastáncem jízdy na oči. Měl jsem možnost vyzkoušet si trať, kterou znám, a jel jsem ji na oči a na plno. Následně jsem jel na pro mne neznámé trati na rozpis a mohu říci, že požitek z jízdy jsem měl lepší i díky souhře posádky v autě.“

Jak hodnotíš svou současnou sezonu?

„Hlavně musím říct, že stále se učíme. Letos chceme odjet kompletní seriál Rallysprint série a do toho máme dvě vybočení. Jedno se odehrálo v Hustopečích a další bude zanedlouho ve Zlíně. Co se týká jednotlivých výsledků, tak tady je asi brzo něco hodnotit. Jsem rád, že nekončím na posledních pozicích. Pokud se ohlédnu za starty v letošní sezoně, tak jde vidět jistý posun a přibližování se klukům, kteří závodí déle a mají víc zkušeností. A za to jsem moc rád. Upřímně, já se po odjeté erzetě ani nedívám do výsledků, ale beru v potaz to, jak jsem ji zajel. Průběžné výsledky mě začnou zajímat až zhruba po 4. RZ, ale umístění beru jen okrajově. Letošní sezonu bereme jako zkušební a pro příští rok uvažujeme o více startech ve velkém mistráku.“

Jedno vybočení máš už za sebou, ale v Hustopečích to nedopadlo dobře, co se přihodilo?

„V Hustopečích jsem jel svou historicky první noční erzetu, i když ty dvě předchozí zkoušky se jely za šera. Zkoušku jsme měli napsanou správně, ale já se dostal lehce mimo stopu a na prachu nám fabie ujela a celé to skončilo uraženým kolem. Auto sklouzávalo do příkopy, za kterou byly malé břízky. K nim jsme se ale nedostali, neboť před nimi byl velký pařez, o který se auto zastavilo. Nestalo se nic vážného, ale pokračovat v rally jsme mohli jen díky super rally.“