Dunovský: Nádherný Krumlov, i když se nedaří

„Krumlov pro nás byl obrovskou výzvou. Pro mě osobně je to jeden ze dvou soutěžních klenotů v ČR, takže o zdravou nervozitu bylo postaráno,“ komentuje situaci před startem Václav Dunovský.Seznamovací jízdy namlsaly všechny závodníky slunečným a teplým počasím. Avšak ve středu už i Dunovský s Machů museli chtě nechtě začít sledovat oblohu, zdali se vyplní očekávaná předpověď deště. Jak už tradičně, i letos jsme na Krumlovsku mohli vidět nádherné a rychlé rychlostní zkoušky. Dunovského oblíbený závod opět nezklamal: „Proti minulé, i když taky krátké zkušenosti, mě znovu ještě víc fascinovala RZ Kouhout – Ján, ani nevím, čím to bylo. Malonty a Slavkov jsou legendami sami o sobě. Jen to Lipno se zdálo rychlé možná až moc. Ale těžko soudit, nedojeli jsme tam.“Na nepřízeň počasí jsme nemuseli čekat dlouho. Už v pátek se nad jižními Čechami stáhla mračna. Dunovský, ještě stále spokojen, si v souvislosti s počasím pochvaloval organizaci přejímek, shakedownu a servisní zóny: „Vše bylo situované v areálu výstaviště, to zaslouží jedině palec nahoru. Pravda, na rovné testovací RZ se toho moc odzkoušet nedalo, ale také riziko nehody bylo minimalizované a vzhledem k tomu, co padalo z nebe, bylo lepší zvykání a přizpůsobování si vozidla v takovémto prostředí.“ V takových podmínkách ale posádka nestihla vyzkoušet kompletní mokré nastavení, a tak se v týmu rozhodli pro určitý kompromis, který mohl fungovat během závodu.

Ve třídě 5 čekal kromě tradičních soupeřů Jiřího Trojana, Milana Kneifela, Pavla Kundráta či Lukáše Pondělíčka i soupeř nový, který vyrukoval s vozem Citroën DS3 R3T. Řeč je o Egonovi Smékalovi, který vyměnil loňskou Hondu Civic Type R právě za zmíněný Citroën. Konečně jsme se tak mohli těšit na srovnání těchto vozů v jedné třídě přímo na trati. Nemohli jsme však tušit, že prudký déšť bude na prvních rychlostních zkouškách znamenat pro mnoho posádek takové komplikace. Ve Sparrow racing teamu se rozhodli ponechat na Dunovského Suzuki do první sekce staré mokré pneumatiky ze shakedownu a na totožné trati posádka absolvovala ve slušném čase diváckou okruhovou zkoušku. Rychlostka dle očekávání nepřinesla mezi jezdci třídy 5 žádné velké rozestupy. Ve druhé sekci, kde čekaly RZ Slavkov a Kohout - Ján, bylo ale už všechno jinak. „Snad bych ani nevěřil, že za kopcem lije jako z konve, ale přezuli jsme přední pneu za nové a vyrazili vstříc vodním a bahenním lázním. Slavkovské pasáže jsou těžké sami o sobě, ale litry a litry vody tuto skutečnost jen umocnily. První dva kilometry jsem se toho trochu bál, navíc hned v první ostré zatáčce nám zhasl motor. Jakmile jsme začali trochu jet, zamlžení předního okna dosáhlo maxima a celý několikakilometrový lesní úsek jsme jeli poslepu. Vrcholem bylo minutí jedné z odboček, kdy jen díky štěstí rovně navazovala další lesní cesta a my mohli pouze nastartovat a couvat z pod pásky zpět na RZ,“ vrací se ve vzpomínkách na RZ 2 Václav Dunovský a jedním dechem dodává komentář k RZ Kohout - Ján: „Před pro mě posvátným sv. Jánem jsme okno zevnitř vysušili a aplikovali sprej, který nám půjčil Jeníček Šlehofer (tímto ještě jednou díky!). Nádherná a dlouhá RZ začala pěkně v tempu, ale po necelém kilometru jsme jeli opět poslepu. V polovině zkoušky jsme dojeli s technikou bojujícího Milana Lišku, který nás perfektně pustil (také ještě jednou díky). Druhou polovinu Jánu už jsme to v rámci možností trochu odmlžili, takže úplně poslepu jsme do cíle nejeli. Nakonec jsme dozávodili do cíle v celkem solidním čase. Z předchozího testu jsme navíc jeli s bouchnutým pravým předním kolem a při vysokých rychlostech auto vibrovalo tak, že jsme mysleli, že se pod námi snad rozskočí.“ Po druhé rychlostní zkoušce opustili boje ve třídě 5 po výletu mimo trať Egon Smékal s Davidem Šmeidlerem, jejichž očekávání bylo obrovské. Bohužel se nejspíš projevil nedostatečný počet natrénovaných kilometrů s novým vozem. Třetí RZ Dunovský s přehledem vyhrál a vytvořil si tak před druhým Kundrátem náskok 21 s.Začátek druhé sekce sebou přinesl další překvapení pro Poděbradsko-Zlínskou posádku. K situaci ale už sám Dunovský: „Po startu to vypadalo celkem dobře, ovšem po asi dvou kilometrech se ozvaly příznaky značící nic jiného než defekt. Vím, kde se to asi stalo, ale nešlo tam jet jinudy – měli jsme určenou kolej, do které se prostě auto musí dát. Jiná možnost než měnit pneumatiku na RZ nebyla, takže na úzké trase jsem našel celkem obstojné místo, ovšem v totální tmě. Na zkoušce jsme ani jeden nikdy kolo nedělali, takže těžko říct, jestli čtyři minuty v těch podmínkách jsou ostuda nebo úspěch. Hlavní problém ale přišel po znovu připoutání se a připojení na interkom  - do mého kabelu se zřejmě dostala voda a komunikace byla prostě hluchá. Výsledek? Jízda poslepu se zamlženým oknem bez interkomu. Takže téměř sedm minut ztráty v cíli RZ.“ Dunovský se tak okamžitě propadl na páté místo, zatímco na první poskočili Trojanovi s Renaultem Clio R3. Václav Dunovský s Petrem Machů museli rychle uvažovat, jestli bude jejich účast v soutěži pokračovat. „Na přejezdu se nám nepodařilo mou část komunikace zprovoznit, aniž by nedošlo znovu k vypadnutí. Rychle jsme zhodnotili situaci, plusy a mínusy a rozhodli se v soutěži dál nepokračovat,“ vysvětlil konec v Rallye Český Krumlov Dunovský. A bylo to rozhodnutí správné? „O správnosti této volby jsem měl pochybnosti ještě celý víkend, ale zpětně ho beru jako správné. Riziko většího poškození vozu bylo vzhledem k pozici ve výsledcích až příliš velké,“ zhodnotil s odstupem času Václav. Cíl soutěže spatřily z deseti startujících pouze tři vozy třídy 5, v čele s Jiřím a Evou Trojanovými.  „Letošní ročník Krumlova hodnotím více než kladně – nádherná a těžká soutěž, výborný pořadatelský tým. Počasí a okolnosti nikdo neovlivní. Myslím si, že sem se musí každý vracet rád. Rád bych poděkoval Sparrow racing teamu za opět skvěle nachystanou techniku. Našim partnerům a vedení děkuji za důvěru i s omluvou, že jsme je nemohli prezentovat v celé délce tak prestižního podniku. A také díky všem fanouškům, kteří nám úspěch přáli a nedočkali se, pokusíme se to v Hustopečích napravit,“ dodal na závěr Dunovský.