Již
samotné slovní spojení „létající Jeep" může pro mnohé znít jako něco, co by mohlo spáchat nanejvýš dítě školkou povinné pastelkami na papír. Skutečnost je ale taková, že první úvahy o létajícím Jeepu se začaly objevovat již v průběhu druhé světové války. Chyběly však technologie, které by tomuto plánu udělily dynamiku.
Létající stroje podobném Jeepům, které by dokázaly lítat nízko nad zemí, ale současně by byly kompaktnější a špatně odhalitelné radary, byly doslova snem pro americkou armádu. Jejich vývojem, respektive dozorem nad vývojem, bylo pověřeno výzkumné přepravní centrum americké armády US Army Transportation Research Command.
Jak uvádí web Aviastar, jednou ze společností pracujících na takovém stroji byla i Piasecki. Ta byla ve své době lídrem ve vývoji strojů s kolmým startem (VTOL) a její cíle se téměř překrývaly s armádními: vývoj malého lehkého stroje, který bude schopen pohybu nízko i vysoko nad zemi a jeho ovladatelnost bude snazší než v případě vrtulníků.
Speciální prototyp byl poháněn dvěma pístovými motory (každý o výkonu cca 180 koní), které roztáčely dvojici motorů se třemi listy. Zajímavostí je, že oba motory byly připojeny k jedné hřídeli. Pokud by tedy jeden v bojových podmínkách vypověděl službu, mohl ho druhý motor po jistou dobu nahradit.
Ovládání bylo podle hesla „Proč měnit co funguje" řešeno podle vzoru helikoptér. Zkušený pilot tedy mohl snadno přesednout a zkusit ovládat i prototyp nazvaný Model 59K Sky Car. Kromě klasického ovládání bylo možné kontrolovat i směrovou stabilitu a přistávání probíhalo pomocí tří kol.
Armádě se prototyp 59 Sky Car líbil a proto si objednala dva kusy k testování. V armádě se stroj objevil pod názvem VZ-8P Airgeep - dlouho však v sériovém stavu nezůstal. Vojáci si totiž uvědomili, že standardní model VZ-8P nenabízí dostatečný výkon. Dvojici pístových motorů proto nahradil motor turbohřídelový AiResearch 331-6, který nabízel nižší váhu a hlavně vyšší výkon okolo 425 koní.
Airgeep | zdroj: youtube.com
Ani tím však úpravy na novém modelu neskončily. Zatímco původní SkyCar byl pouze dvousedadlový, zde se místo výrazně rozšířilo. Trojice vojáků mohla sedat vzadu, zatímco pilot se střelcem dostali nová vystřelovací sedadla. Podvozek byl navíc doplněn o zařízení pro dosednutí na vodu.
Oba stroje prošly ještě řadou úprava pod jejich kapotami se vystřídalo několik motorů. Tím nejvýkonnějším byl turbohřídelový motor Garrett AiResearch TPE331-6, který nabízel výkon až 550 koní.
Piasecki VZ-8 Airgeep (Wikimedia/U.S. Military/Public Domain) | foto: wikimedia.org
Na konci armádního vývoje byly stroje Airgeep schopny nabídnout možnost letu jak několik stovek metrů nad zemí, tak i pod korunami stromů. A právě druhá varianta měla být pro nový dopravní prostředek primární. Počítalo se totiž s přepravou vojáků, výzbroje a zásob pod úrovní radarů. Armádní varianta navíc počítala i s výzbrojí bezzákluzovým kanonem, pro který byla přichystána lafeta.
Ve výsledku tak byl "létající Jeep" od Piasecki skutečně působivým strojem, který rozhodně měl co nabídnout. Armáda ale nakonec označila celou myšlenku za nevhodnou pro moderní bojiště a zaměřila se na vývoj standardních vrtulníků, které během nadcházející války ve Vietnamu sehrály zásadní roli.
