DeLorean DMC-12, sportovní automobil vyráběný společností DeLorean Motor Company mezi lety 1981 až 1983, zná téměř každý. Ať už jde o jeho výklopné dveře, nerezovou nelakovanou karoserii nebo působení ve filmovém průmyslu, tohle auto je jednoduše unikát. Další zajímavosti však nalezneme, pokud se mu podíváme "pod plechy".
Rozborka vozu je přitom až neuvěřitelně jednoduchá. Díky konstrukci založené na páteřovém rámu je totiž možné celou karoserii od podvozku jednoduše oddělit. Například pomocí dvou-sloupového zvedáku, jak můžeme vidět na tomto krátkém videu.
A kde že jsou ty společné kořeny Tatry a DMC-12? Právě v onom páteřovém rámu, se kterým přišel slavný československý rodák Hans Ledwinka, pozdější technický ředitel Tatrovky. První použití této technologie se vztahuje ke stavbě automobilu Tatra 11, který se vyráběl v Kopřivnické vozovce mezi lety 1923 - 1926.
Od Tatrovky k DeLorean však vedla dlouhá cesta, do které výrazným způsobem zasáhl Colin Chapman a Lotus. Britské automobilce se totiž zamlouvala myšlenka jednoduchého, lehkého ale pevného rámu, který se táhne středem vozu téměř jako páteř. Poté už jen zbývalo postavit kolem rámu všechno ostatní.
A to se technikům z Lotusu skutečně dařilo. Páteřový rám se stal základem modelu Elan i Esprit. Zvláště druhý model byl pak pro DeLorean významný. Jednalo se totiž o sportovní automobil s motorem uprostřed, na jehož vývoj dohlížel Chapman a jehož karoserii navrhoval Giugiarou.
Samotný DeLorean pak byl vyvíjen také jako automobil s motorem uprostřed, karoserií inspirovanou sedmdesátými lety a za jeho designem stál opět Giugiaro. K jeho konstrukci, respektive úpravám jeho konstrukce, se pak dostal i Colin Chapman, neboť automobilka Lotus byla jedním z investorů DMC.
Chapman navrhl pro DMC-12 řadu úprav a vylepšení, která měla srazit cenu a usnadnit výrobu. Jednou ze změn byla výroba karoserie z dvouvrstvého laminátu, který byl vyráběn speciální technikou "Vacuum Assisted Resin Injection" (VARI) patentovanou Lotusem.
Tato karoserie pak byla potahována vrstvou nerezové oceli, což dalo vozu jedinečný vzhled, ovšem karoserie byla poměrně těžká a chyběla ji tuhost. Právě to vedlo k rozhodnutí použít páteřový rám podobně, jak to známe z vozu Lotus Elan.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.