Bugatti Chiron je vozem, který se vymyká všem myslitelným měřítkům. Ať už se budeme bavit o jeho úchvatném vzhledu, komfortním a luxusním interiéru nebo obřím výkonu. Kromě toho nás však automobilka i nadále udivuje technologiemi, které ke stavbě tohoto úchvatného vozu používá. Poslední její technologická novinka se pak týká brzd.
Postavit pekelně rychlý automobil nebylo pro Bugatti nikdy žádný velký problém. Ovšem když už jednou máte extrémně rychlé auto, které je schopné překonávat rychlosti okolo 420 km/h, potřebujete mít také brzdy, které ho spolehlivě zastaví.
I z toho důvod je Chiron vybaven jedněmi z největších a dost možná i nejvýkonnějších brzd v automobilovém průmyslu. vyrobeny jsou z vysoko-pevnostní slitiny hliníku a na přední nápravě mají osm pístků, zatím co na zadní šest. Tedy tak to bylo alespoň dosud, než automobilka představila další žhavou technologickou novinku.
Vývoj Chironu totiž pokračuje i během jeho výroby, proto automobilka brzdy přepracovala a nyní jsou vyráběny prostřednictvím 3D tiskárny z titanu. Ačkoliv je jejich nasazení v produkci stále zvažováno, už teď se jedná o největší funkční součástku, která byla vyrobena z titanu prostřednictvím 3D tiskárny.
Kromě dalšího technologického pokroku ale znamenají nové brzdy i možnost, jak opět ušetřit něco málo na váze. Zatímco klasické hliníkové brzdy váží 4,9 kg, nové titanové pouze 2.9 kilogramu. Při jejich obřích rozměrech se přitom jedná o takřka neuvěřitelný údaj.
Na vývoji nových brzd však automobilka nepracovala sama, ke spolupráci si přizvala i "Laser Zentrum Nord" a celý vývoj trval pouze 3 měsíce. Výroba jednoho brzdového třmenu pak trvá 45 hodin, během kterých jeden z největších strojů svého druhu pomocí čtyř laserů položí 2 213 vrstev, ze kterých se výsledný třmen skládá.
V současné době se připravují náročné testy, které rozhodnou, zda se titanové brzdiče objeví i v sériové výrobě ať už současného Chironu, nebo jeho vylepšené varianty (která se jistě dříve či později objeví). Kromě brzd se pak zvažuje tisk i dalších součástek z titanu, které by mohly mít až dvojnásobně nižší váhu.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?