Není žádným tajemstvím, že prakticky každá automobilka udává nižší papírovou spotřebu, než je spotřeba reálná. Na menší rozdíly už si řidiči zvykli a začali je ignorovat, čehož ale automobilky začínají stále více zneužívat. Podle posledního výzkumu totiž rozdíl mezi udávanou a reálnou spotřebou vzrostl až na 42%.
Za výzkumem, o jehož výsledcích informoval web AutoExpress, stojí nezávislá nezisková organizace "International Council on Clean Transportation" (ICCT), která minulý rok prováděla výzkum v osmi evropských státech. Výsledek pak žádného řidiče nepotěší: V roce 2016 činil rozdíl udávané a skutečné spotřeby 42%, což ukazuje na neustálý růst. Ještě v roce 2013 totiž činil rozdíl pouze 25% a v roce 2001 se jednalo o pouhých 9%.
Organizace pak zaznamenala i rozdílná procenta mezi soukromými vozy a vozy spadajícími do firemních flotil. Zatímco u vozidel v osobním vlastnictví činil rozdíl 39%, u firemních automobilů to bylo 45%. To bude ale nejspíš zapříčiněno tím, že snad každý člověk ví, že nejrychlejší je auto služební a z půjčovny. Každopádně tento výsledek ve skutečnosti znamená, že majitelé/ provozovatelé automobilů zaplatí na palivu ročně zhruba o 10.000 korun víc.
Zda jsou tyto výsledky vinou nesmyslného regulování emisních Euro norem, implementováním stále menších motorů nebo prostou snahou automobilky zavděčit se zákazníkům na úkor reality nevíme, ovšem již brzy by se měla situace zlepšit.
V návaznosti na skandál Dieselgate se totiž připravuje nový způsob měření jak emisí, tak i spotřeby paliva podle systému WLTP. Ten byl oficiálně představen v září tohoto roku a od září roku 2018 bude povinným pro všechny automobilky.
Lidé z ICCT sice upozorňují, že i nový testovací režim WLTP má své chyby a dříve či později by mohlo docházet k dalšímu obcházení, ovšem proti režimu NEDC se bezesporu jedná o krok správným směrem, na kterém bychom mohli jako zákazníci alespoň nějakou chvíli profitovat. Jak to ale dopadne se slavnou/neslavnou spotřebou automobilek bude ještě zajímavé sledovat.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?