Monstrum vážící 27 tun, dlouhé téměř 23 metrů s radlicí širokou takřka osm metrů a bez řidiče? Někoho taková myšlenka možná vyděsí, ovšem tyto stroje nejsou ani v nejmenším určeny na silnice, jejich prací totiž má být udržet letištní ranveje čisté a bez sněhu.
S tím označením "autonomní" jsme to ale možná trochu přehnali, lepší označením by bylo automatizované a dálkově řízené. Ve vedoucím vozidle skupiny pluhů totiž vždy bude sedět člověk, který může ze svého vozu celou skupinku ovládat a zadávat ji různé příkazy. De facto se tak jedná o jednu z nejzajímavějších a nejkomplexnějších hraček na dálkové ovládání.
A pravděpodobně se jedná také o jednu z největších dálkově ovládaných "hraček". Základem pro tyto speciální vozy se totiž stal těžký tahač Mercedes-Benz Arocs, který před sebou nese sklopný pluh s maximální šířkou záběru 7,9 metrů. Za kabinou tahače se nachází jednoduchý návěs, pod kterým je zavěšen obří rotační kartáč, který z přistávací ranveje odstraňuje zbytky sněhu.
A jak celý systém funguje? Kompletní flotila vozidel, kterých může být až čtrnáct, je vybavena dvojitým GPS systémem, jehož srdcem je řídící jednotka nazvaná "Remote Truck Interface". Právě ta dovoluje operátorovi ve vedoucím vozidle řídit celou kolonu nebo jednotlivé vozy a zadávat jim různé úkoly. Systém je navíc tak komplexní a vzájemně propojený, že vedoucím vozidlem se může stát prakticky kterékoliv.
Na systému, který je stále ve vývoji a nyní se testuje na bývalém vojenském letišti nedaleko Frankfurtu, se podílí jak samotná automobilka Mercedes-Benz, tak vývojové centrum "Daimler Lab1886" a také letiště ve Frankfurtu, které patří k těm nejrušnějším na světě a podobnou techniku by jistě uvítalo.
Jak jistě všichni dobře víme, počasí je nevyzpytatelné a letiště by tak v případě silné sněhové bouře nemusela narychlo shánět další personál, což by ušetřilo čas, peníze i starosti. Stačil by totiž pouze jeden pracovník na ranvej, a za chvíli by bylo uklizeno.
Pokud tedy vše dopadne dobře a testování se obejde bez nějakých výrazných pochybení, mohli bychom se podobné technologie brzy dočkat takřka na všech světových letištích, které několik měsíců v roce musí řešit chladná období.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.