Žijeme v době, kdy lze s pomocí digitálních technologií vymodelovat a vytisknout prakticky cokoliv. Přesto designeři stále spoléhají na tradiční modely vyrobené z hlíny.
Nissan nás zavedl do svého vývojového centra, kde vznikají budoucí modely. Základem pro každý budoucí vůz je přirozeně skica, která se postupně rozvíjí v 3D programech. Vše je přirozeně digitalizováno tak, aby bylo možné tvary jednoduše upravovat a přizpůsobovat.
V konečné fázi vývoje designu však i nadále přichází ke slovu naprosto tradiční metody. Poté, co je digitální 3D model prakticky hotov, je vytvarován tradiční model s modelářské hlíny v poměru 1:1 s budoucím vozem. Pracná metoda má však své opodstatnění - teprve v reálné velikosti lze odladit veškeré drobné nuance, prolisy, hrany a další prvky, které mají zásadní podíl na definitivním vyznění vozů. Model v životní velikosti je také určen pro schvalování vozu vedením.
Automobilky dnes ve velké míře využívají 3D tiskáren, které jsou schopny stvořit prakticky jakýkoliv tvar navržený v počítači. Pro představu: jednodušší typy pracují prakticky stejně jako tiskárna, kterou máte doma, avšak z jejích trysek není vypouštěn inkoust, ale plast. Díky tomu je vytištěná vrstva nezanedbatelně vysoká a postupným nanášením mnoha vrstev na sebe vzniká trojrozměrný tvar. Pokročilejší tiskárny pak pracují s laserovým paprskem, s jehož pomocí tuhne pryskyřice v bodě, na který je laser zaměřen. V nádobě se speciální pryskyřicí pak lze díky tomuto vytvořit taktéž prakticky libovolný tvar.
Hlína však má i přes zmíněné, z hlediska lidské práce mnohem méně náročné postupy své výhody. Především ji lze velmi snadno upravovat. Pokud se některý detail ukáže být v reálné velikosti nevyhovující, lze jej jednoduše změnit. Trojrozměrný tisk se tak používá spíše pro výrobu prototypových kusů funkčních částí, například dílů do interiéru.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?