Štěpán Zabloudil: „BMW M3 mě vlezla pod kůži“

Štěpáne, pojďme ještě na skok na závěr loňské sezóny. Při Pražském rallysprintu jsi měl možnost vyzkoušet si vůz specifikace R5. Jak se ti závodilo s fordem od Jarka Orsáka?

„Specifikace R5 v podání fordu je neskutečná. Motor sice není nic moc převratného, jsem zvyklý na vyšší výkony, ale ten podvozek, brzdy a agilita vozu je neskutečná. To auto tak trochu mění fyzikální zákony, nebo spíš ukazuje, kde jsou fyzikální limity, byl jsem z auta neskutečně nadšen.“

Upřímně, tento start byl asi nejenom pro mne velkým překvapením, neboť tebe si člověk automaticky přiřadí k subaru. Proč ta změna?

„To je jednoduché, chtěl jsem R5 vyzkoušet, když o ní všichni mluví v superlativech. Tak jsem to prostě zkusil. A rozhodně nelituji, protože v tomhle autě má člověk hubu od ucha k uchu… :-)“

S fordem jsi nastoupil i na start dubnové Valašské rally, kde jsi obsadil 20. místo. Spokojenost s výsledkem?

„Tam vůbec nešlo o výsledek, ale o sžití se s vozem. Někdy se vedlo lépe, někdy hůře. Oproti subaru, které má určité vlastnosti, které mám již „osahané“, si s R5 může člověk dovolit úplně jiné nasazení na brzdách a v zatáčkách. Celou Valašku jsem hledal limity vozu a nechtěl jsem to přepálit, abych auto dovezl do cíle celé. Tedy jsem zbytečně neriskoval. Satisfakcí mi byla poslední erzeta, kde jsme měli čas jen o 6 sekund horší, než vítěz rychlostní zkoušky. To byla pro mě velká odměna a uznávám, že s R5 je potřeba jezdit pravidelně a hodně se učit. Je to hodně o hlavě, protože R5 dokáže a vydrží neskutečné věci……“

Ve velkém mistráku jsi nastoupil ještě do Rally Hustopeče, kde jsi byl rovněž dvacátý? Jak se ti závodilo mezi vinicemi a proč sis vybral právě tyto dvě soutěže?

„Hustopeče jsou nádherné, i když loni se moc nepovedly, neboť bylo hodně havárií a zrušených rychlostních zkoušek. Já jsem si říkal, že dvakrát za sebou to nemůže dopadnout špatně a měl jsem pravdu. Hustopeče 2019 se povedly skvěle a já si tuhle soutěž moc užil. A navíc, díky naší hloupé chybě jsme jeli na okruhové erzetě o jedno kolo navíc, takže jsme si užili o 5 km víc zábavy než ostatní. Bohužel nás to v konečném účtování stálo sedm míst, jinak bychom totiž dojeli bez problémů na 13. místě. Hustopeče jsou všeobecně asi nejoblíbenější soutěží mezi jezdci a já nejsem výjimka. A Valaška je pro mě osobně srdeční záležitost, tak asi proto.“

Po několika sezónách ve „velkém“ mistráku jsi tyto soutěže pro letošek opustil, proč?

„Největším důvodem je skutečnost, že se subaru již závodit nebudu. Na to je moje RA moc vzácné a staré, také náhradní díly se již těžko shání a jednoduše je mi toho auta líto, když s ním někde letím katem…. Svým způsobem je to už sbírkové auto, které je hloupost ničit. Odjel jsem s ním dvě sezóny, získal jeden titul mistra republiky a já myslím, že to stačí. Druhým důvodem jsou neskutečně přemrštěné náklady na provoz R5… To je věc, kterou nechci akceptovat na celou sezónu.“

Jak hodnotíš úroveň ČMPR?

„S ČMPR alias volnými podniky jsem spjat od začátku své kariéry a mohu tedy porovnávat. Jezdecky to letos bylo slabší, zažil jsem daleko víc a lepších soupeřů než letos, takže po stránce konkurenční bych si přál více rychlých jezdců a aut. Organizačně již před lety bylo ČMPR na poměrně vysoké úrovni, kterou si dle mého udržuje.“

V Poháru jsi absolutně zvítězil, z toho máš jistě velkou radost…

„Mám a nemám, ono vyhrát celkově se zadokolkou BMW M3, navíc, když z pěti soutěží na dvou a půl soutěžích pršelo, je v podstatě raritní výsledek, který vejde do „dějin“, ale svědčí to spíše o tom, že skutečně rychlý a spolehlivý soupeř ve čtyřkolce letos v ČMPR jaksi scházel.“

Startoval jsi zde s BMW M3, představ nám prosím tohoto krasavce…

„Myslím, že lidi nebudou věřit, ale M3, kterou jsem letos sedlal, je v podstatě sériové BMW M3, 3,2 litru, z roku 1995. Auto má sériové brzdy, motor, převodovku i podvozek. Má dokonce i posilovač brzd, který jsem ani nenechal odpojit… :-)  Má navíc pouze rám, tlumiče Protlum a od Železných hor kratší diferenciál 4,45. Takže už občas zařadím i pětku. Do té doby to bylo auto tří kvaltů, jednička pouze start, dvojka vracáky a velmi pomalé zatáčky a potom 3 a 4. Myslím, že v oddělení M v BMW nejsou žádní blbci, oni fakt vědí, jak se dělá rychlé auto. Tahle M3 mně vlezla pod kůži a je s ní neskutečná zábava.“

Jak složité byly „přestupy“ z R5 do M3?

„Asi jako když střídáš lyže a snowboard. Jedeš, zatáčíš, jsi na sněhu, máš zimní věci a brýle, musíš si koupit permici, jsi na horách, ale to je tak asi všechno…… Kdo je řidič, ví, o čem mluvím. Na těch autech není nic stejné. Nové versus staré. Čtyřkolka a zadokolka, turbo proti atmosféře, sekvence versus synchronní převodovka.“

Který z letošních „pohárových“ závodů byl pro tebe nejtěžší?

„Hořovice. Jednoznačně. Tento podnik nevyniká technickou tratí a jede se tam opravdu rychle, navíc se jel konec soutěže v průtrži mračen. Takže rychlostní průměr veliký a po dlouhé době první ostré kilometry s M3. Navíc mezi mnou a vedením rally Hořovice panuje od roku 2015 určité napětí, takže předávání poháru pro absolutního vítěze jsem si báječně užil a bylo pro mě určitou satisfakcí.“ 

Celou sezónu jsi slyšel diktát od ostříleného mitfáry Daniela Vodičky. Po této stránce jsi určitě spokojen…

„Naprosto. Dan je profík, diktát čte bezvadně, ale možná stejně důležitá je atmosféra v autě, a ta je skvělá, rozumíme si i jako kamarádi, celou rally je pohoda a legrace. A to platí nejenom o Danovi, ale o celém týmu a lidech kole Honzy Vaška, který auto vždy připraví k mé naprosté spokojenosti. Letos se nám vyhnula havárie i odstoupení na techniku. To je zásluha celého týmu.“ 

Už jistě víš, kde a s čím budeš závodit v nadcházející sezóně, prozradíš?

„Když tak prosíš... :-)   Nevím…. ale vypadá to, že se sklouznu na pražském sprintu a BMW M3 na další rok je taky v jednání. Takže uvidíme...“