Vrchol automobilového luxusu v roce 1910? Mahárádža ho musel mít, my se dnes nestačíme divit

Automobil, na který se díváme, byl skutečným vrcholem luxusu. Již na první pohled je však jasné, že se nebavíme o luxusu evropském. Vůz si totiž objednal zámožná britský inženýr Robert Nicholl “Scotty” Matthewson, který pobýval v Indii. A stavbou pověřil skotskou společnost JW Brooke & Company.

Cílem bylo postavit co možná nejluxusnější automobil podobající se labuti, který bude vzbuzovat údiv kdekoliv se objeví. Základem unikátní stavby se stal automobil značky Brooke, který byl v době svého vzniku dokonce dražší, než Rolls-Royce (a zřejmě i proto si ho Matthewson zvolil).

Na šasi automobilu Brooke z roku 1910, které bylo osazeno motorem o výkonu cca 25 - 30 koní, tak byla dosazena vyřezávaná dřevěná karoserie, která z vozu udělala skutečně jedinečné umělecké dílo. Hlava i tělo byly pokryty ručně vyřezávaným peřím a designérům se dokonce podařilo i elegantně schovat chladič.

Pro umocnění dojmu vznešenosti a nadřazenosti dostala labuť svítící oči, na karoserii se nacházelo zlacené zdobení, interiér byl čalouněn jemným indickým hedvábím a v podbězích byly umístěny kartáče, které měly čistit kola od čehokoliv, čím mohl řidič ve městě projet.

Prostor řidiče a posádky byl oddělen, jak bylo v té době zvykem. Předávání povelů tak probíhalo pomocí zařízení, které můžeme znát například z historických lodí. Komfortu posádky pomáhala i zdvojená střecha, která měla v dobách bez klimatizace lépe odrážet teplo a pomáhat tak udržovat v kabině přijatelnější klima.

Vůbec nejzajímavější detaily se však ukrývají úplně vpředu a úplně vzadu. Automobil ve tvaru labutě totiž uměl prskat horkou vodu / páru a také podobně jako ptáci vypouštět „bílou tekutinu" na cestu. Těžko říci, zda se jednalo jen o snahu nabídnout co nejvěrohodnější vůz, nebo o další ze způsobů, jak dát najevo svůj majetek, možnosti a nadřazenost.

Horká voda, kterou mohla labuť chrlit ze své tlamy, totiž měla sloužit k tomu, aby mohl řidič rozehnat davy na silnice. Voda přitom pocházela přímo z chladiče a tak je jasné, že nešlo o žádný příjemný zážitek. Proč ale auto vypouštělo ze zadní části „bíle zbarvenou tekutinu," už nám ale asi nikdo nevysvětlí.

Pro zajímavost se však sluší zmínit, že vůz naprosto uhranul tehdejšího mahárádžu z Nabhy, který ho od původního vlastníka koupil za nemalou sumu peněz a jeho rodina ho vlastnila po více než sedm desetiletí. V současnosti by měl být vůz k vidění v automobilovém Louwman muzeum v Haagu, které bývá často označováno za jedno z nejlepších na světě.