Nejroztomilejší vůz Sovětského svazu? VAZ E1101 byl ruskou reakcí na úspěchy Mini

Příběh malého VAZ E1101 se začal ještě dříve, než nová továrna v Tolyatti začala vyrábět model 2101 - první automobil značky VAZ. Zatímco probíhaly práce na adaptování italského Fiatu 124 pro sovětské podmínky, začalo si vedení nově vznikající automobilky všímat prodejních úspěchů malých vozů s pohonem předních kol. Tento trend odstartoval v roce 1959 britský Morris Mini a během 60. let se objevily vozy jako Renault 4, nebo Peugeot 204. V prosinci 1966 proto bylo rozhodnuto, že VAZ vyvine malý vůz se stejným konceptem, který jako první ponese vlastní design.

Samotné práce na přípravě vozu začaly až o dva roky později, kdy malý tým konstruktérů VAZu dostal místnost pro vývoj. Tou byla bývalá prádelna v továrním hotelu. Zatímco se připravovala platforma pro vůz s konceptem vše vepředu, probíhaly už práce na designu. Do fáze hliněného modelu se dostaly dvě varianty, vzhledem k nedostatku místa však obě vznikly na jednom kusu modelu. Pravou stranu si zabral designér Y. Danilov a levou V. Ashkin. Zatímco Danilov zvolil tradičnější vzhled, více připomínající radikálně zmenšenou verzi VAZ 2101, Ashkin se pustil do experimentování a pokryl kapotu a střechu mřížováním podobným tomu na Citroënu Méhari.

Nakonec však padla volbu na konzervativnější pravou polovinu, která byla jednodušší na výrobu. Vzhledem ke zpoždění začaly práce na samotném prototypu až v roce 1971. Vpředu příčně umístěný motor o objemu 0.9 litru a výkonem 50 koní byl nově vyvinut jen pro toto vozidlo. Čtyřstupňová manuální převodovka byla modifikována z Fiatu 850 a kvůli jednoduchosti byly vepředu místo homokinetických kloubů, obvyklých pro vozy s náhonem předních kol, použity dvojité kardanové klouby.

Koncem roku 1971 vyjel první prototyp VAZ E1101 z továrny v Tolyatti. Díky využití kol ze sériového modelu 2101, které byly pro ruské mini o délce jen 3.12 metrů očividně příliš velké, a masky se dvěma velkými kulatými světlomety, měl vůz velmi roztomilý vzhled. Díky tomu si ihned vysloužil přezdívku Čeburaška, což byla postavička s párem velkých očí a uší z tehdy nového sovětského animovaného filmu.

Během následujících dvou let vůz procházel testováním, během kterého byl porovnáván s Fiaty 127 a 128. Mimo jiné bylo zjištěno, že ve srovnání se skvěle reagujícím Fiatem je řízení až příliš volné. Výsledky z testování proto vedly k druhému prototypu 2E1101, který byl vylepšen po stránce technické i designové.

Na rozdíl od prvního prototypu, liftbacku na kterém se s kufrem otevíralo i okno, byl pro druhý prototyp zvolen tradičnější vzhled a otevírání pouze spodní části bez okna. Vzhled vozu byl silně inspirován Hondou N360. I tento prototyp prošel testováním, sériová výroba však nikdy nepřišla.

V roce 1975 navštívil automobilku ZAZ na území dnešní Ukrajiny V. N. Polyakov, tehdejší ministr automobilového průmyslu SSSR a bývalý ředitel VAZu. V ZAZu tehdy probíhal vývoj vozu se stejnou koncepcí vše vepředu, který nesl název ZAZ 1102. Po předložení existujících materiálů k projektu pověřil Polyakov konstruktéry VAZu, aby zde využili svých zkušeností z vývoje VAZu E1101.

Nový prototyp, představený roku 1977, dostal označení VAZ 3E1101 Ladoga a vycházel přímo z předchozích dvou variant. Design se opět výrazně změnil a působil o poznání moderněji a uhlazeněji, očividně byl inspirovaný první generací VW Polo.

Ladoga prošla všemi testy úspěšně a práce na vývoji modelu nadále pokračovaly převážně v kancelářích ZAZu. Zde vyvíjený vůz narostl na velikosti a dostal zcela nově vyvinutý motor o objemu 1.1 litru. Finální verze se však dostala do sériové výroby až v roce 1987 jako ZAZ 1102 Tavria. Různé varianty Tavrie, včetně sedanu, kombi a pick-upu, poté tvořily základ nabídky ukrajinské automobilky až do roku 2011, kdy byl vyroben poslední exemplář. Tehdy už ale známý jako ZAZ 1103 Slavuta.

Samotný VAZ se dostal k sériově vyráběnému mini vozu s předním pohonem až v roce 1988, kdy zahájil prodej modelu VAZ 2111 Oka. Na jeho výrobě spolupracoval s podnikem SeAZ, do té doby výrobcem především mini vozů pro invalidy. Také Oka se ve výrobě udržela velmi dlouho, poslední exempláře opustily továrnu až v roce 2008.