Konec první světové války přinesl nadšení ze vzniku samostatné Československé republiky, ale také vážné hospodářské komplikace. Rozvrat postihl prakticky všechna významná odbytiště mladoboleslavské automobilky: Rakousko-Uherská monarchie se rozpadla a nástupnické státy zatížily vzájemný obchod vysokými cly i řadou administrativních překážek. Rusko, kam společnost Laurin & Klement před válkou vyvážela přibližně třetinu své produkce, se zmítalo v občanské válce. Německo se záhy propadlo do hyperinflace.
V roce 1919 se tak nejúspěšnějším vývozním artiklem staly motorové pluhy Excelsior, zemědělci zároveň používané pro pohon mlátiček a dalších strojů. Většina exemplářů byla tehdy vyvezena do Francie, po vítězství v mezinárodní soutěží v orbě, pořádané v dubnu 1921 v katalánské Lleidě, se úspěšně rozvíjel i export do Španělska a zemí Latinské Ameriky.
Měnová politika mladého československého státu sázela na posilování koruny, to ale znesnadňovalo postavení domácích exportérů. Například v roce 1921 převyšoval objem dovozu automobilů do ČSR jejich vývoz šestinásobně. Je pozoruhodné, že společnost L&K dokázala v tak náročných podmínkách hospodařit s čistým ziskem. Díky postupné stabilizaci situace v poválečné Evropě se v roce 1924 podařilo zvýšit objem vývozu automobilů, například do Maďarska.
K tradičním pilířům prezentace progresivně řešených vozů Škoda zahraničním zákazníkům patřila aktivní účast značky na významných autosalonech a výstavách. Prezentace dynamicky rostoucí značky Škoda v zahraničí se rychle rozšiřovala, v roce 1937 již vystavovala v Ženevě, Paříži, Bruselu, Bělehradu, Záhřebu, Lublani, Poznani, ale také v argentinském Buenos Aires nebo jihoafrickém Johannesburgu. Při těchto příležitostech se dařilo uzavírat řadu objednávek.
V případech, kdy podmínky mezinárodního platebního styku či jiné překážky bránily v přímém zúčtování, vstupovala do hry obchodní organizace Omnipol, součást plzeňského koncernu Škoda. Připomeňme prodej série vozů Popular do Polska, v němž byly devizové prostředky nahrazeny barterovým obchodem. Tedy výměnou automobilů za střívka, následně Omnipolem vyvezená do Belgie, tam směněná za krajky, které se zpeněžily.
Po první světové válce byly v zahraničí z mladoboleslavské produkce nejžádanější motorové pluhy Excelsior, ve 30. letech pak osobní vozy Škoda Popular | foto: Škoda Auto
Hustá globální síť obchodních zástupců mateřského koncernu Škoda, patřícího k největším strojírenským a zbrojařským podnikům ve Střední Evropě, významně podpořila rozvoj exportu automobilů z Mladé Boleslavi. Žádná z konkurenčních československých automobilek nebyla v oblasti vývozu své produkce tak úspěšná. Na sklonku 30. let mířily automobily Škoda k zákazníkům mimo jiné i do Argentiny, Iránu, Jižní Afriky, Turecka, Uruguaye, Egypta, Sýrie, Iráku, Afghánistán a Číny (zastoupení v Šanghaji a Kantonu).
Významný podíl na propagaci a zvýšení exportu automobilů s okřídleným šípem v logu měly též úspěšné dálkové jízdy, podnikané především ve 30. letech s vozy Popular a Rapid. V posledním roce existence první republiky (1938) připadalo na model Popular asi 70 % produkce mladoboleslavské továrny a až 95 % jejího celkového exportu. Značka Škoda tehdy vyrobila 7223 automobilů, z nichž 4990 našlo zákazníky v Československu a na export připadalo 2180 vozidel, tedy 30 % produkce
