Pozemní miny, které se na bojištích objevují již od první světové války, jsou dodnes považovány za jedno z největších rizik pro vojáky i techniku. Jejich hledání i zneškodňování je totiž pracné, zdlouhavé a nebezpečné. Zřejmě nejrychlejším způsobem jejich "deaktivace" je tak jejich odpálení, ovšem to si i dnes vyžaduje speciální techniku. Před desítkami let však technici stáli před zcela novým problémem.
Když tedy německá armáda vypsala začátkem čtyřicátých let výběrové řízení na zcela nový typ vozidla, které bude schopné překonávat minová pole a vytvářet tak bezpečné průchody pro tanky i pěchotu, přihlásilo se hned několik významných zbrojařských firem. Jednou z nich byl i Alkett (Altmärkische Kettenwerk GmbH), přední dodavatel obrněných vozidel pro Wehrmacht.
VsKfz 617 Minenräumer, jak zněl celý název tohoto kolosu vyráběného poblíž Berlína, byl navržen tak, aby mohl na miny jednoduše najet a odpálit je - samozřejmě bez jakéhokoliv poškození. K tomu sloužila tři obrovská kola vybavená masivními odlévanými bloky oceli, která měla vytvořit bezpečnou trasy pro vozidla následující. Do konce války byl vyroben pouze jeden prototyp s číslem šasi 9537, který byl registrován jako NK-101. Veškeré další dokumentace však byly spolu s koncem války ztraceny.
Minenräumer měl poháněná obě přední kola a k jeh řízení sloužilo menší zadní kolo. Jeho ovládání mělo probíhat skrze dva řetězy, z nichž jeden byl při zatáčení navíjen a druhý naopak povolován pomocí speciálního zařízení.
Jak už jsme výše uváděli, každé kolo Minenräumeru bylo pokryto deseti speciálními odlívanými botkami, které měly vydržet výbuch odpálené miny a současně mohly být velice snadno a relativně rychle vyměněny. Tato technologie přitom nebyla žádnou novinkou - již dříve se objevovala na těžkých zemědělských i vojenských strojích a to pod označením „Pedrail wheel". Tyto botky navíc utvářely velkou plochu, neboť jich pokaždé bylo v kontaktu se zemí rovnou devět - tři na každém kole.
Jelikož se počítalo, že Minenräumer bude muset odolávat výbuchu min i palbě protivníka, dostalo se mu v Alkettu pořádného obrnění. V nejvíce exponovaných částech, což byla podlaha a čelo, dostal pancéřování silné 40 milimetrů. Ve spodní části bylo navíc pancéřování dvojité, přičemž vnitřní část měla tloušťku 20 milimetrů. Slušnou ochranu ale poskytovala i samotná světlá výška dna, která se pohybovala okolo metru nad zemí.
Alkett VsKfz 617 Minenräumer během testování sovětskými vojáky | foto: youtube.com
K vlastní obraně stroje měla sloužit věž převzatá z tanku Panzer I, která byla osazena dvojicí kulometů MG-34. Tato věž však měla být údajně určena jen pro testování, pro sériovou výrobu již měla být nahrazena modernější věží z tanku Panzer II, která by byla osazena 20 mm kanonem a kulometem.
Svými rozměry se Minenräumer VsKfz 617 řadil mezi skutečné kolosy. Na délku totiž měřil cca 6.28 metru, na šířku 3.22 metru a na výšku 2.9 metru. Jeho váha se liší v závislosti na zdrojích, ovšem nejčastěji se udává cca 38 až 55 tun. Jeho posádku přitom měli tvořit jen dva muži: řidič a střelec. Často se však ještě spekuluje o velitelovi / radistovi, jakožto třetím členovi posádky.
Aby bylo možné takového drobka uvést do pohybu, bylo zapotřebí ho osadit dostatečně výkonným motorem. Tím se nakonec stal Maybach HL-120 V12. Benzínový motor určený pro tanky měl objem válců 11.9 litru a jeho výkon dosahoval 300 koní (224 kW). Motor byl umístěn uprostřed tanku, před ním se nacházela čtyřrychlostní převodovka a za ním dvojice chladičů. Palivová nádrž s objemem 720 litrů byla umístěna nad zadním kolem. Údaje o spotřebě tanku nevíme, ovšem vzhledem k jeho mohutnosti a komplikovanosti systémů botek na kolech se měla jeho rychlost pohybovat jen okolo 15 km/h.
Alkett VsKfz 617 Minenräumer v ruském tankovém muzeu v Kubince (Zdroj:Wikimedia/ Alf van Beem) | foto: wikimedia.org
Jak uvádí web OldMachinePress, první zkoušky VsKfz 617 měly probíhat již v roce 1942, krátce po jeho dokončení. Již během nich se ale mělo ukázat, že Minenräumer je špatně ovladatelný a navíc se díky své váze celkem snadno boří do terénu. Od dalších zkoušek tak mělo být upuštěno, včetně zkoušek v minovém poli.
Minenräumer však neupadl zcela v zapomnění, neboť po válce padl do rukou sovětských vojáků. Ti jej dopravili do Ruska, kde měl být VsKfz 617 podroben další sérii testů a zkoumání - zřejmě kvůli možnostem zavedení některých technologií do výzbroje. Alkett VsKfz 617 Minenräumer ale zřejmě neoslovil ani sovětské vojáky a tak nakonec skončil v tankovém muzeu v Kubince, kde by měl být k vidění dodnes.
