Tajemný příběh československého Packardu? Komunisté s ním měli velký problém

Generál Karel Lukas byl příkladem vojáka, který se nebál nasadit pro svou vlast i život. Když byl v roce 1915 odveden a následně odvelen na ruskou frontu, využil první příležitosti a v roce 1916 přeběhl k Rusům. Po několika měsících v zajateckých táborech se dostal k československým legiím, se kterými se pak aktivně účastnil bojů. Ještě za první světové války se pak podíval i na francouzská bojiště a do rodné vlasti se vrátil až v roce 1919.

V roce 1939 se zapojil do odboje, jako vojenský atašé se účastnil bojů v severní Africe a během bitvy u El Alameinu byl dokonce zraněn střepinou dělostřeleckého granátu. Ze jeho odvahu a vojenské nasazení se mu dostalo poct i uznání, z nichž některá získal i na půdě amerického kontinentu, kde působil na pozici československého vojenského leteckého atašé.

Když se tedy v létě roku 1947 vracel zpět do Prahy, jednalo se o vysoce postaveného důstojníka, který měl vynikající vztahy s domácími i zahraničními politiky i vysoce postavenými armádními činiteli. Už to samo o sobě mu mohlo být osudným, ovšem generál Lukas si ze svého zahraničního působení přivezl i osobní automobil Packard (podle snímků pravděpodobně model Clipper) a zboží, které bylo v poválečném Československu nedostupné. 

Jak v několika rozhovorech a pořadech České televize uvedl vojenský historik Eduard Stehlík, byl to s největší pravděpodobností právě luxusní automobil, pro který se mohl Lukas dostat do hledáčků komunistických pohlavárů nebo členů STB. V poválečných letech byl totiž vozový park na československých silnicích velice zastaralý a nablýskaný, rozměrný americký sedan byl na silnicích nepřehlédnutelný.

Aby však příslušníci STB mohli Lukasův vůz zabavit, potřebovali ho nějak zahrnout do trestné činnosti. Lukas byl proto obviněn z napomáhání v útěku brigádnímu generálovi Aloisi Liškovi, vůz se stal předmětem doličným a státní bezpečnost ho mohla zabavit. Do jakých rukou poté vůz putoval je nejasné, ovšem pravděpodobně vystřídal hned několik vysoce postavených stranických majitelů.

Jakmile byl vůz zabaven, mohl být Lukas ve smyšleném procesu teoreticky odsouzen a za pár let propuštěn. To by ovšem příslušníci STB nesměli v jeho bytě nalézt právě výše zmiňované nedostatkové zboží jako cigarety, alkohol, čokoládu, atd. Protože moc byla opojná a morální hodnoty v STB nízké, majetek začal z bytu generála Lukase rychle mizet - byt byl doslova rabován.

Aby však nedošlo k odhalení této krádeže, musel být Lukas odstraněn. Během několika výslechů tak došlo k mučení, které způsobilo válečnému hrdinovi řadu vnitřních zranění i otevření zahojeného zranění z Afriky. Svým zraněním nakonec Lukas podlehl ve vězení dne 19. května 1949. Za jeho umučení a krádeže jeho majetku však nebyl nikdo potrestán.

Už během vyšetřování byl Lukas propuštěn z armády a následovalo i odejmutí čestného občanství města Zábřehu, poblíž kterého se narodil a kde navštěvoval gymnázium. Čestné občanství mu bylo navráceno 9. května 1990 a 29. srpna se dočkal z rozkazu prezidenta Havla povýšení na generálmajora in memoriam. V roce 1992 pak obdržel řád Milana Rastislava Štefánika. Jeho případ ale stále patří k těm méně známým, což je stále černou skvrnou naší historie.