Jak začala korejská cesta k úspěchu? Sibal po válce motorizoval celou zemi

Po skončení korejské války, která zemi rozdělila na dva nepřátelské státy, se v Soulu bratři Choi Mu-seong, Choi Hae-seong a Choi Soon-seong rozhodli začít s výrobou vlastního automobilu. Jejich cílem bylo vytvořit vůz, který by byl kompletně korejský, bez potřeby importu částí ze zahraničí.

Nebyli úplně bez zkušeností, ihned po válce totiž založili firmu zvanou International Vehicle Production, jenž se zabývala přestavbou vojenských vozidel, zanechaných v zemi Američany, pro využití v civilním sektoru. Při opravě vozidel, často poškozených v bojích, se sami naučili vytvářet potřebné náhradní části, pokud nebylo možné je importovat.

První vozidlo, pojmenované Sibal, neboli „počátek“ v korejštině, bratři postavili v roce 1955. Byl vyroben na základě Willis Jeepu, kterých se v zemi kvůli válce nacházelo nespočet. Plechy pro karosérii, která na rozdíl od standardního Jeepu byla uzavřená, museli bratři do požadovaného tvaru ohýbat ručně, na starých olejových sudech. Jedním z problémů byly také skla, které nebyly tvrzené a tak se při jízdách prototypu častokrát vysypaly, vzhledem ke stavu poválečných vozovek. Čtyřválcový motor o objemu 1.3 litru byl založen na tom z Willisu, technik Kim-Young Sam, který se k bratrům přidal, však byl schopen už na prototypu vytvořit zhruba 50 % částí sám. V tu dobu firma ještě sídlila ve stanu, s kanceláří ve starém autobusu po Američanech.

Vůz byl poprvé představen na průmyslovém veletrhu v říjnu 1955. Veřejnost nepochybně zaujal, protože ihned po představení začaly firmě přicházet objednávky z celé země. Aby získali peníze na produkci, každý zákazník musel zaplatit zálohu. Po veletrhu navíc vůz dostal ocenění od prezidenta Syngman Rheeho, což pomohlo získat nové klienty. Největší zájem o vůz projevili taxikáři a většina z téměř tři tisíc vyrobených kusů pak sloužila právě jim. Během jednoho měsíce se podařilo získat kolem 100 milionů wonů, za což byla postavena slévárna a tři výrobní haly a v těch se pak rozjela sériová výroba Sibalu.

Postupem času se Kim-Young Sam naučil lokálně vyrobit i části jako hlavu válce, či blok válců a podíl domácích součástí na voze se dostal až na 84 %. V roce 1956 firma začala produkovat i šestiválec, okopírovaný z vojenského náklaďáku GMC CCKW.

V následujících letech se Sibal vrhl do vývoje nových vozidel, prezentoval například prototyp velkého devítimístného kombíku, autobusu a nákladního vozu. Byla také navázána spolupráce s japonským Isuzu, se kterým měla být vyvinuta nová řada nákladních vozidel a autobusů. Během let 1956 až 1958 byla poptávka tak velká, že Sibal nestíhal vyrábět dostatek vozů aby ji uspokojil.

Poté však přišly problémy. Nejdříve se upadající vláda prezidenta Rhee rozhodla vyhlásit v zemi výjimečný stav, což mimo jiné vedlo k omezení prodeje nových vozidel. O tři roky později byl Sibal, ochromený velkými výdaji na vývoj nových vozidel, v kombinaci s nemožností jich dostatek prodat, v těžké krizi. 16 května 1961 proběhl v zemi státní převrat, který znamenal konec dosavadních státních dotací pro Sibal. Stejně tak firma nedostala ani slíbenou půjčku, vyjednanou ještě s předchozí vládou.

Nová vláda se sice po roce rozhodla podpořit domácí automobilový průmysl, místo domácího vývoje však byla upřednostněna pomoc z venku. Dle nového zákona nesměly být od té doby v Korei prodávány importované vozy, každá automobilka zamýšlející prodej v Korei se musela spojit s lokálním výrobcem a produkovat své vozy v Korei. Tím se konkurenti Sibalu dostali k moderním technologiím i vozům samotným. Krachující Sibal nebyl schopen přilákat zahraničního partnera a v květnu 1963 byla firma uzavřena.

V současné době není v Korei známo ani jedno dochované vozidlo Sibal, v muzeích se však dají vidět repliky. Několik jich bylo postaveno na základech Willisu pro natáčení historických seriálů, další pak postavil například Samsung pro své muzeum dopravy.