Když se řekne ZIL, většina lidí si představí hřmotné nákladní vozy, které jsou v poslední letech hlavním produktem této tradiční ruské automobilky. Ještě v dobách sovětského svazu však ZIL vyráběl i prémiové limuzíny, které byly standardní výbavou každého vysoce postaveného politika. Pro nejvýznamnější představitele států pak vznikaly i speciální pancéřované limuzíny, které však již před rozpadem sovětského svazu začaly pomalu vytlačovat vozy Mercedes-Benz.
Byl to právě vzrůstající dovoz luxusních západních vozidel, který vedl koncem osmdesátých let k vývoji nové prémiové limuzíny ZIL-4102, která měla nahradit již zastaralý ZIL-41047. Nový vůz s přelomovou technikou se měl vyrábět v celé řadě karosářských provedení, od prémiových sedanů až po stylová kupé a jeho cílem měla být konkurence vozům jako Mercedes-Benz W126, Mercedes-Benz W123 nebo Audi 100.
Na první pohled se to nemusí zdát, ovšem ZIL-4102 mohl mít v konkurenčním souboji poměrně slušné šance a to díky revoluční technice. Pokud totiž pomineme elegantní vzhled, který byl bezpochyby inspirován Lexusem LS, Mazdou a drobnostmi z Cadillaců, pak musíme ještě ocenit konstrukci.
Tento ZIL byl totiž vůbec prvním sovětským vozem, který opustil rámovou konstrukci a plně se spolehl na samonosnou karoserii. Ta byla zhruba o metr delší než Gaz Volha, ovšem na druhou stranu byla o zhruba půl tuny lehčí, než model 41041. Toho konstruktéři dosáhli za pomoci laminátu a karbonu, jak uvádí web Motor1.com. Tyto pro sovětské konstruktéry neobvyklé materiály tvořily střechu, přední kapotu, víko kufru a nárazníky.
O pohonných jednotkách neexistují žádné přesné informace, ovšem podle nejčastěji opakovaných tvrzení byla přední kola roztáčena 4.5 litrovým benzínovým motorem V6, 6.0 litrovým benzínovým motorem V8 nebo 7.0 litrovým dieselem V8. K dispozici měla být pětistupňová manuální převodovka nebo čtyřstupňový automat.
Ani přes velké motory však neočekávejte žádnou oslnivou dynamiku - akcelerace z 0 na 97 km/h se údajně odehrávala za 10.5 sekundy a spotřeba benzínového vidlicového osmiválce měla činit něco okolo 18 litrů na 100 kilometrů a to jen při rychlosti 90 km/h. Při rychlosti 120 km/h už se však bavíme o spotřebě až 21 l/100 km.
Za zmínku stojí i vnitřní výbava, která měla působivý výčet doplňků. Namátkou tak můžeme zmínit například AM/FM rádio, kazetový přehrávač, elektricky nastavitelnou přední lavici, elektricky nastavitelnou zadní lavici, elektrická okénka, topení s ventilátorem a řadu dalších drobností. Druhý prototyp už se ale mohl pochlubit i koženými sedadly, posilovačem řízení, klimatizací nebo kotoučovými brzdami na všech kolech.
Snaha o vývoj konkurenceschopného vozu ruské produkce však přišla vniveč navzdory působivé technice. První prototyp vyjel na silnice v roce 1987 a další dva následovaly v letech 1989 a 1990. Na svou dobu (a hlavně místo vzniku) byl nový ZIL revolučním automobilem, ovšem Michail Sergejevič Gorbačov, tehdejší první muž Sovětského svazu, nebyl z vozu příliš nadšen a jeho výrobu neschválil.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.