Původně jsme vám chtěli ke včerejšímu "Valentýnu" přinést článek na téma nejrozšířenějšího druhoválečného britského tanku, kterým byl právě Valentine. Vzhledem k výrobě mezi lety 1940 až 1944 a nespočtu verzí by to však vydalo nejméně na knihu, proto jsme hledali něco zajímavějšího a troufáme si říct, že jsme uspěli.
Během druhé světové války vzniklo na území Velké Británie hned několik československých vojenských jednotek, přičemž největší popularitu si dodnes drží ty letecké. Ke slovu se však dostala i obrněná brigáda, která byla zformována z mužů, kteří přišli do Británie buď po pádu Francie, nebo po kapitulaci vojsk Osy v Africe.
První dva československé tanky (typ Valentine) si vojáci zprovoznili svépomocí | foto: Vojenský historický ústav
Během formování československé samostatné obrněné brigády byli vojáci vybaveni a vycvičeni k ovládání řady strojů, ovšem do plného bojového nasazením, které se odehrálo až na samotném konci války u opevněného přístavu Dunkerque, vyrazili zejména s tanky Crusader, Challenger, Sherman nebo Cromwell. S posledním jmenovaným se pak první českoslovenští vojáci dostali (symbolicky) 1. května i do Československa.
Britský křižníkový tank Cromwell dovezl československé vojáky až do Plzně
26.04.2017 000 10:44Tanky Cromwell patřily na konci druhé světové války mezi nejrozšířenější britské obrněnce. Vyrobilo se jich přes 4.000 kusů a mezi vojáky si získaly skvělou pověst pro svou spolehlivost, rychlost a…
Čtěte celý článekÚplně první tanky se však dostaly československým vojákům do rukou již v Africe a konkrétně šlo právě o tanky Valentine. Nešlo přitom o tanky, které by tehdejší "Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní" dostal přidělené od britského velení, ale o tanky, které si českoslovenští vojáci zprovoznili svépomocí.
Jak jsme zjistili na stránkách Vojenského Historického Ústavu (VHÚ), za vším stála iniciativa plukovníka Karla Klapálka, který vydal 9. února 1943 rozkaz k opravě nepojízdného tanku Valentine, který stál poblíže velitelství. Úkol si vzala na starost dílenská četa a již 16. února měli Čechoslováci svůj první tank.
Ten byl zpočátku využíván hlavně k vlečení pohyblivých cílů vytvořených z jiných vraků, na kterých trénovali střelci z protiletadlových kanonů Bofors palbu na pozemní cíle. 5. dubna pak dílenská četa začala s opravou druhého tanku Valentine a s oběma stroji pak českoslovenští vojáci zahájili výcvik řidičů a střelců tanku.
První tanky se však pravděpodobně žádných bojů nezúčastnily a již brzy byly opuštěny. Nepřátelská vojska v Africe totiž 6. května 1943 kapitulovala a českoslovenští vojáci se 4. července nalodili na loď Mauretania, která je po plavbě kolem Jižní Afriky dopravila 11. srpna 1943 do Liverpoolu.
Zde už pak 1. září 1943 vznikla právě ona výše zmiňovaná "Československá samostatná obrněná brigáda", která dostala první tanky oficiálně. Dlouho však bojovala s početním podstavem, kvůli čemuž se britské velení bálo nasadit ji přímo na frontu.
A co samotný tank Valentine? Ten se poprvé objevil ve formě návrhu již v roce 1938 a v roce 1940 byl přijat do výzbroje. Ačkoliv měl technicky horší parametry než starší tanky Matilda II (slabší motor a pancíř, stísněný vnitřní prostor), vynikal mnohem jednodušší konstrukcí, nižší cenou a vysokou spolehlivostí. Během 4 let výroby vzniklo cca 8275 kusů, přičemž řada odcestovala v rámci programu "Lend lease" do Sovětského svazu.
Pod kapotou se objevila celá řada rozdílných motorů (vznětové i zážehové) a rozličná řada techniky. Měnila se také věž, počet členů osádky a samozřejmě výzbroj (od 40 mm až po 75 mm kanóny). Navíc se Valentine objevil i v podobě odminovávacího, plamenometného, plovoucího nebo mostního tanku. Na bojištích v Evropě byl tank do roku 1944 téměř kompletně nahrazen modernějšími typy, na dalších bojištích ale zůstával přítomen až do konce války. Vzhledem k jeho variabilitě se však nemůžeme divit, že ve službě zůstal oficiálně až do šedesátých let.
