Pneumatika, dnes tak samozřejmá věc, na které se dolaďují ty nejjemnější detaily, aby nám byla schopna poskytnout tu nejlepší možnou trakci. Napadlo vás někdy, kdo a kdy ukázal světu první pneumatiku? Příběh je to zajímavý, neboť za jejím vznikem nestojí žádný automobilový průmysl, ale "obyčejný" veterinář s nemocným synem.
Píše se rok 1888, když skotský veterinář pracující v Belfastu řeší zdravotní problémy svého syna. Tím veterinářem není nikdo jiný, než John Boyd Dunlop. Lékaři doporučí jeho malému synovi jízdu na kole, ale Dunlopovi se nelíbí, jak obtížně se na tehdejších kolech jezdí. A tak se kolem kola rozhodne natáhnout obyčejnou gumovou hadici, kterou za pomocí pumpičky na fotbalový míč naplní vzduchem.
"Zlepšováku" si všimne i výrobce jízdních kol v Belfastu, Robert Edlin, který okamžitě doporučí Dunlopovi, nechat si tento vynález patentovat, což se stalo 23. června 1888. O čtyři měsíce později Dunlop svůj vynález doplnil o ventilek, díky čemuž mohl Edlin sestrojit vůbec první bicykl s pneumatikami. V květnu následujícího roku slavily Dunlopovy pneumatiky velký úspěch na cyklistických závodech. Ještě téhož roku patent odkoupil víceprezident Irského sdružení cyklistů a založil továrnu Pneumatic Tyre and Booth´s Cycle Agency.
Komplikace se objevily v roce 1890, když časopis Sport and Play informoval svět o tom, že Dunlop nebyl první, kdo pneumatiky objevil. Se stejným principem přišel skotský vynálezce Robert Wiliam Thomson o téměř 50 let dříve, avšak pro rozšíření vynálezu tehdy nebyla vhodná doba, a tak Thomson i s jeho nápady upadl v zapomnění. Dunlop však o patent přišel a výroba se uvolnila pro každého.
V následném vývoji byli nejaktivnější bratři Michelinové, které Dunlop však ještě naposledy předběhl objevem vulkanizace pomocí páry. Tím umožnil výrobu pneumatiky se vzorkem. Hned poté ale ztratil o pneumatiky zájem, své akcie prodal a otevřel si obchod s látkami. Jeho jméno však nese firma Dunlop Rubber Company dodnes.
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.