Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Československé předválečné strojírenství má mezi lidmi skvělou pověst, ovšem Kolohousenka KH-60 na tom příliš velký podíl nemá. Tento první československý pokus o tank totiž vypadá spíše úsměvně, než děsivě. Jak se ale říká, každý někde začínal.
S vývojem svého prvního tanku, někdy také označovaného za dělostřelecký traktor, začala československá armáda již v první polovině dvacátých let. Kolohousenka, jak se stroj nazýval, disponovala vskutku netradiční technickou koncepcí: kombinovala totiž klasický kolový podvozek s podvozkem pásovým.
Zatímco kola měla sloužit zejména k přesunu či k boji na silnicích, pásový podvozek (housenkový) měl sloužit zejména k bojové činnosti v terénu. Tato koncepce měla samozřejmě velké výhody, přičemž těmi zásadními byla rychlost přesunu na kolech ale také omezená životnost tehdejších pásů.
Tou dobou již existovalo několik odlišných principů kolopásových podvozků, ovšem československá armáda zakoupila komplikovanější systém od firmy ing. Vollnera. Tento systém kombinoval sklápěcí kolový podvozek s pásovým podvozkem z dělostřeleckého traktory Hanomag WD-50. Záměna mezi podvozky trvala cca 15 minut a vojáci k ní potřebovali speciální rampy umístěné na bocích tanku.
Realizací této zakázky pověřila čs. armáda rovnou tři společnosti: Ringhoffer (Tatra), Laurin & Klement (Škoda) a Breitfeld-Daněk (ČKD). Tyto společnosti pak společně vytvořily první dva prototypy KH-50, označované jako dělostřelecký traktor. Ty si převzal k testování Vojenský technický ústav, který s nimi však nebyl příliš spokojen.
První prototyp byl již poměrně brzy vyřazen pro úplné opotřebení, zatímco druhý byl upraven do tankové podoby a dostal věž s dělem ráže 37 mm. Po dalších úpravách však Kolohousenka dostala menší věž s dvojicí těžkých kulometů vz. 24 ráže 7,92. V tomto stavu byla nakonec Kolohousenka zařazena do armády pod označením KH-60.
Už v té době se ovšem jednalo o zastaralou koncepci koncepci, takže se sériovou výrobou se ani nepočítalo. Stroj nakonec většinu času sloužil pouze pro výcvik vojáků ve Vyškově. Po pouhých pěti letech ho ovšem kompletně vyřadili.
To však trojici firem nebránilo ve výrobě dalších tří kusů na export. Dva modely KH-60 odcestovaly v roce 1927 do Sovětského svazu a později modernizovaný jeden kus KH-70 do Itálie.
Kolohousenka KH-60 tak nepatří zrovna mezi úspěchy československého strojírenství, ovšem každé začátky jsou těžké, což ostatně dokázala československá armáda a její technici v následujících letech.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.