Citroen 10CV: Malý polopás, co se nebál ani Sahary

Adolphe Kégresse se narodil roku 1879 ve Francii, ovšem svých největších úspěchů dosáhl až v Rusku, kam se odstěhoval v roce 1905 po ukončení studií. V Rusku začal pracovat pro cara Mikuláše II jako jeho osobní řidič i technik.

Právě zkušenosti s řízením automobilu v extrémních ruských podmínkách mu vnukly okolo roku 1913 nápad, který ovlivnil zbytek jeho života i kariéry - sestavil speciální systém pásů nazývaných "Kégresse track", díky kterým se dal běžný automobil snadno přeměnit v polo-pásový stroj - v Rusku pak car zvláště ocenil i možnost namontovat na přední kola lyže a přepravovat se i po zasněžených cestách.

Kégresse si tak vysloužil výsadní postavení v garážích a vývojové dílně Carského Sela, kde mimo jiné pomáhal konstruovat pásové obrněné automobily Austin Putilov, které bojovaly zejména v ruské občanské válce.

Po vypuknutí první světové války se však konstruktér Kégresse musel přesunout zpět do Francie, kde se seznámil s André Citroenem. Ten v jeho konceptu polo-pásových automobilů spatřil možnost využití pro armádu. Tak začala spolupráce mezi  Citroënem a Kégressem, během které  Citroën odkoupil práva na na výrobu pásů a Kégresse získal finance na výrobu a vývoj dalších pásových systémů.

První plodem této spolupráce byl v roce 1920 automobil Typ A/ Type K1. Ten byl revoluční hned v několika ohledech. Na rozdíl od tanků totiž nepoužíval ocelové pásy s lopatkami, ale speciální pásy z materiálu podobného gumě s klasickým pásovým profilem nebo šípovitým profilem v případě zemědělských strojů. 

Pás byl napnutý mezi dvěma koly a ve spodní části bylo několik menších podpůrných kol. Celý segment s pásy byl také výkyvný vpřed i vzad, což byl další markantní rozdíl oproti tankovým pásům. Celý segment tak v podstatě nahrazoval pneumatiku, ovšem díky svým rozměrům (metr a více, v závislosti na typu) poskytoval mnohem lepší trakční vlastnosti.

Schopnosti tohoto automobilu byly prezentovány v krátce po představení ve Francouzských alpách a již v roce 1921 sjížděly z výrobních pásů první sériové kusy.

Citroën však toužil ukázat schopnosti vozu v extrémních podmínkách, proto se rozhodl podniknout se svým novým strojem velkou výpravu přes Saharskou poušť, kterou se neúspěšně pokoušelo absolvovat již několik badatelů před ním. Jedna z těchto výprav dokonce zkoušela i cestu s polo-pásovými vozy s pásy podobnými tanku, ovšem tato expedice skončila tragicky.

Do čela výpravy, která si vzala za cíl překonat Saharskou poušť mezi městy Touggurt a Timbuctu, se postavila dvojice badatelů  Georqes Maria Haardt a Louis Adouin Dubreuil. Součástí týmu byli také filmaři a dokumentaristé, kteří měli výpravu zdokumentovat a zpopularizovat.

Expedice byla zahájena 17. prosince 1922 a skončila 7. března 1923. Během ní cestovatelé přespávali pouze v improvizovaných táborech a závislí byli zejména na svých polo-pásových vozech Autochenille Citroen 10CV, které jim poskytovali dopravu i úkryt, přepravovali zásoby a díky instalovaným kulometům také poskytovali ochranu před nájezdy divokých afrických kmenů.

Na základě této cesty si vozy  Autochenille 10CV získaly skvělou reputaci a objednávky na ně se jen hrnuly. Současně se tato výprava stala první ze čtyř velkých výprav polo-pásových Citroenů, během nichž Citroen propagoval schopnosti svých vozidel, badatelé zásobovali muzea novými objevy a zástupci francouzské vlády navazovali diplomatické vztahy se vzdálenými zeměmi.

Tato cesta také svým způsobem položila základy dálkovým závodům, jakým je například Rally Dakar, která se koná od roku 1978.

Malý ale nebojácný Citroen CV10 položil touto výpravou základ nové řadě polopásových automobilů, které postupně našly uplatnění v dopravě, zemědělství i armádě. Francouzské polo-pásové automobily se také staly základem pro známý americký vojenský polo-pásový transportér M3 Halt-track, který většina z nás dobře zná z druhoválečných filmů a fotografií.