Přestože je Volkswagen až třetím koncernem v pořadí dle velikosti, jeho výdaje na výzkum jsou nejvyšší. A to se slušným náskokem.
156 miliard korun. To je suma, kterou utratil koncern Volkswagen v minulém roce za vývoj a výzkum. Lehko tak překonává své největší rivaly, Toyotu (144 miliard) i General Motors (118 miliard).
Dále v pořadí můžeme najít Daimler s hodnotou 110 miliard korun, Hondu s 96 miliardami a Ford (84 miliard). Žebříček naopak uzavírá koncern Fiat s účtem 23 miliard, v čemž však nejsou započítány výdaje dnes již koncernového Chrysleru s výdaji 25 miliard.
V trochu jiné perspektivě se však vše ukáže, postavíme-li výdaje vůči celkovému obratu. Zde vedou BMW a Honda. Z ceny každého vozu vracejí 5,5 % zpět do vývoje. Následuje Volkswagen s poměrem 5,4 %. Toyota se krčí až uprostřed žebříčku s hodnotou 3,8 %.
Na chvostu žebříčku se nacházejí Hyundai a Kia, jejichž výdaje na výzkum jsou 2,1, resp. 2,0 %. Nad nimi najdeme Fiat s výdaji 2,8 %.
Celkové výdaje čtrnácti největších automobilek do vývoje jsou rovny bilionu korun.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?