Plasty míří do silnic. Jaké jsou výhody a rizika?

Základem ambiciozního plánu bylo vyřešit dva problémy současně: tím prvním je tragická situace týkající se plastů a jejich recyklace. Tím druhým pak neustále se zhoršující kvalita silnic, se kterou bojuje stále více zemí světa.

Na možnost využívat k opravě silnic plasty přitom McCartney přišel během své výpravy do jižní Indie, kde se s dírami v silnicích vypořádávali poněkud svérázně. Díry v silnici totiž vyplnily plastem, který následně vystavili ohni. Plast se tak roztavil a vyplnil a utěsnil díry v silnicích.

Takové řešení je sice v horké Indii funkční, ovšem z ekologického hlediska se nejedná o žádnou výhru. McCartney a jeho přátelé se proto pustli do vlastních pokusů, během kterých se snažili rozpouštět plasty z recyklovaných materiálů a utvářet z nich takovou kombinaci, která by byla ideální pro výrobu "plastových" silnic. Celý proces trval poměrně dlouho a celkem bylo vytvořeno okolo 500 až 600 různých kombinací polymerů, jak McCartney sdělil CNN.

Výsledná kombinace, která vznikla pouze z odpadních plastů, je pak přeměněna do malých pelet, které se kombinují s Asfaltem a vytváří silnější a odolnější silnice. Malé granulky nahrazují zhruba 20 % původem ropného asfaltu, který se používá u klasických silnic.

Možná to zní jako poměrně malé číslo, ovšem pokud bychom měli být konkrétní, pak v jedné tuně tohoto speciálního asfaltu nalezneme cca 20 000 použitých plastových lahví a cca 70 000 igelitových tašek. Likvidace plastů tak probíhá ve velké míře, přičemž výsledek je ekonomičtější a současně funguje i jako pevnější "lepidlo" než tradiční asfalt.

Podle McCartneyho jsou jeho "plastové" silnice až o 60 % odolnější než tradiční silnice a podle laboratorních pokusů by měly vydržet dokonce až trojnásobně déle. Potvrzení těchto teorií nám však přinese pouze čas. O smysluplnosti plastových silnic už se totiž nechalo přesvědčit několik zemí světa, díky čemuž McCartneyho společnost MacRebur Plastic Roads Company staví své silnice ve Velké Británii, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a dokonce i v bohatých zemích Perského zálivu.

Silnice s využitím plastu se navíc několik let staví i v Indii, kde přišel s jiným unikátním řešením vědec a profesor chemie Rajagopalan Vasudevan. Jeho metoda využívá drobně nadrcené jemné plasty, které jsou smíchány s nahřátým štěrkem pro asfaltování a následně zality asfaltem. Díky tomu má opět vznikat velice silná a odolná směs. Podobným způsobem už přitom v Indii mělo být vystavěno okolo 100 000 kilometrů silnic.

Častou otázkou však bývá, zda se plasty v silnicích nemohou opět dostat do přírody a podzemních vod prostřednictvím deště. Podle McCartneyho i obhájců indické metody je však něco takového vyloučeno. „Všechny plasty jsou rozehřáty při 180 ° a následně jsou promíchány a spojeny s asfaltem do homogenní hmoty. V silnicích tak nejsou přítomny ani žádné mikroplasty," uvádí McCartney.

A zatím co odpad vznikající z plastů je podle mnohých obrovským problémem, podle McCartneyho se jedná o skvělý materiál k budování silnic. „Plasty jsou skvělé," uvádí. „Jejich dlouhá výdrž je problém v případě odpadů, ovšem nikoliv v případě, kdy dlouhou životnost vyžadujeme."