Deset nejméně populárních ojetin. Proč je Češi nechtějí?

BMW 316i, 316d a 318d (E90) (2005 až 2012)

BMW řady 3 generace E90 patří ke stále populárním modelům, k čemuž přispívá i velice široká nabídka motorizací, pokrývající téměř celé spektrum od základních čtyřválců s pohonem zadních kol a manuálem až po šestiválce s pohonem všech kol a automatem. Jenomže jsou to právě základní motorizace, které mezi zákazníky příliš „nefrčí“: Důvodem jsou téměř vždy slabší dynamické parametry a především chudší základní výbava. Často se totiž nejslabší motor nabízel především jako jakási vábnička „cena od“. Pokud už totiž někdo chtěl toto BMW, většinou sáhl po silnější motorizaci s vyšší výbavou.

Ford S-Max 1.6 TDCi (2011 až 2014)

Pokud někdo chce MPV s trochu sportovnějšími jízdními vlastnostmi, obvykle je mu doporučena koupě Fordu S-Max. Dynamičtější sourozenec modelu Galaxy totiž dobře vypadá, skvěle jezdí (nabízel se dokonce i zážehový pětiválec), je prostorný a většinou také spolehlivý. Poslední položka však příliš neplatí pro naftovou šestnáctistovku TDCi. Ta je především ve své šestnáctiventilové variantě extrémně nespolehlivá a odchází už po 100 tisících kilometrech. Provedení s osmi ventily je na tom o hodně lépe. Oslnivé dynamické vlastnosti však nedostanete ani od jedné verze.

Hyundai H-1 (2008 až dodnes)

Korejská alternativa k Volkswagenu T5, Opelu Vivaro nebo Renaultu Trafic se na seznamu objevuje, i když je to pro odborníky AAA Auto poměrně překvapivé. Dodávka (nebo velké MPV) je totiž téměř vždy vybavena silným naftovým motorem o výkonu 100 kW (136 k), který u konkurence rozhodně není pravidlem. Zároveň nemívá H-1 problémy s korozí, ceny také nebývají nejvyšší. Proč se tedy auto objevuje v tomto žebříčku je trochu záhadou. Možná za to může pověst automobilky nebo fakt, že pro většinu Čechů představuje toto auto zkrátka exotiku. Na silnicích jich totiž moc nepotkáte.

Mercedes-Benz A 150/160 (2004 až 2012)

Druhá generace Mercedesu třídy A neopustila trochu krabicovitý tvar karosérie. Ten na jednu stranu zajišťoval vynikající prostornost, na stranu druhou se ale zákazníkům příliš nelíbil. Tím spíš v základní verzi A 150 (od roku 2009 jako A 160) s nelakovanými klikami a zrcátky. Je to tedy podobný problém jako u výše zmíněného BMW řady 3, jinak je totiž o třídu A poměrně velký zájem, protože se jedná o odolný a vyspělý vůz. Pokud byste se ale pro základní model přece jenom rozhodli, nedoporučuje se kupovat s bezestupňovým automatem Autotronic.

Nissan Qashqai 1.6 dCi (2011 až 2013)

Japonský crosover s naftovou šestncátistovkou doplácí na něco, co není u vozů ze Země vycházejícího slunce úplně zvykem – širokou nabídku motorů. Částečně za to může jistě fakt, že auto je určeno primárně pro Evropu, kde je větší porce motorů zkrátka potřeba. Výsledkem tak je, že zatímco o základní 1.5 dCi lidé zájem mají, o deci větší motor stojí stranou jejich zájmu. Místo něj totiž už rovnou volí větší dvoulitr.

Opel Combo 1.3 CDTI (2001 až 2011)

Tato generace osobní dodávky měla, na rozdíl od současného provedení, ještě stále blíže k dodávce než osobnímu autu. Tomu odpovídají některé nedostatky ve zpracování, výbavě a motorovém prostoru. Tam je největším problémem naftová třináctistovka CDTI o výkonu 55 kW (75 k) původem od Fiatu. Ta je velice slabá a poddimenzovaná, ve výsledku tak samozřejmě hodně poruchová. Zájemci o tento vůz by se jí měli vyhnout obloukem.

Seat Cordoba 1.2 (2003 až 2008)

Asi jste už někdy slyšeli o tom, že malé sedany to u nás nemají snadné. Pokud jsou levné jako Dacia Logan nebo Renault Thalia, většinou o ně zájem je, pokud ale mají vyšší cenu, pak je zájem přenesen na klasický hatchback, případně kombi. Své o tom ví třeba druhé vydání Seatu Cordoba, které rozhodně není špatným vozem. Často ale dojíždí právě na vyšší cenu a také přítomnost tříválcové dvanáctistovky (ano, legenda s označením HTP). Ta má díky nespolehlivým verzím s výkonem 40 a 44 kW (54 a 60 k) špatnou pověst, do španělského sedanu se však montovala spolehlivější verze s dvanácti ventily o výkonu 47 a 51 kW (64 a 69 k). Ani to mu však nepomáhá.

Suzuki Wagon R+ (2000 až 2007)

Jeden ze zástupců dnes už téměř neexistujícího segmentu mikrovanů, vyznačující se vyšší stavbou karosérie, a tím i zajímavým objemem zavazadlového prostoru. Jenomže právě výška v kombinaci s nedostatečnou šířkou je jedním z několika důvodů, proč auto není příliš populární. Těmi dalšími jsou slabší motory a horší servisní zázemí japonské automobilky, kvůli němuž lidé často sahají po sesterském Opelu Agila. Navzdory těmto faktorům jde o jinak spolehlivé auto za zajímavou cenu.

Suzuki Swift (2005 až 2010; 2010 až dodnes)

Hned dvě po sobě jdoucí generace malého Suzuki patří spolu s Wagonem R+ k trhákům v Maďarsku (obě auta se tam vyráběla nebo vyrábí). U nás ale kdoví proč na odbyt tolik nejdou. U mikrovanu se to dá ještě pochopit, Swift má ale v obou generacích zajímavý vzhled, výborný podvozek a také dobrou (i když úzkou) nabídku motorů, zahrnující i atmosférickou sportovní verzi Sport. I toto auto ale dojíždí na užší servisní síť Suzuki a na dnešní malé auto třeba i menší kufr. A to navzdory celkově menší karosérii, více vhodné do městského provozu.

Škoda Superb 1.6 TDI (2010 až 2015)

Důkaz, že pověst je důležitější než celkové kvality. Odhlédneme-li od aféry Dieselgate (1.6 TDI patří mezi jednotky EA 189), pak je šestnáctistovka ve všech směrech lepší než předchozí 1.9 TDI. Ta si však vydobyla téměř kultovní postavení a zákazníci v bazarech pořád volí spíše ji. Šestnáctistovka má přitom stejný výkon a točivý moment (ve větším spektru otáček), v přímém porovnání také vynikne její kultivovanější a tišší chod. Pověst ale dělá své.

Jak z této statistiky vyplývá, Češi obecně nemají rádi prémiová auta v základní výbavě, dají ale také hodně na špatnou pověst nebo horší image značky či modelu. Překvapením je zde přítomnost Suzuki Swift, které jako nové nemělo špatné prodeje a vyloženě nepropadávalo ani ve srovnávacích testech. Naopak nepřekvapuje nezájem o malou osobní dodávku s poddimenzovaným motorem, respektive vzhledově kontroverzní mikrovan.