Hranatá krabice s podivnými proporcemi a směšně malými kolečky se stala jedním z nejdéle vyráběných vozů světa, ve výrobě se totiž s několika modifikacemi udržel celých 36 let. I přes malý motor a kola se navíc stroj dokázal dostatečně mrštně pohybovat i v terénu, což mu zajistilo popularitu hlavně mezi venkovským obyvatelstvem.
I přes svůj vtipný vzhled je ale ZAZ 969 milníkem v historii sovětského autoprůmyslu, jde totiž o první tamní sériové vozidlo s pohonem předních kol. Tento úspěch vozu nevezme ani fakt, že se tak stalo z ryze sovětských důvodů, původně měl totiž být čtyřkolkou, jenže nebyl dostatek vhodných zadních náprav a tak se konstruktéři spokojili s poháněnou jen tou přední. Vůz vychází z dřívějšího LuAZ 967, což byl malý obojživelný teréňák pro sovětskou armádu. Tento stroj, vyvinutý v moskevském institutu NAMI, se vyráběl v Luckém automobilové závodě mezi roky 1961 a 1975 a právě kvůli priority produkce tohoto modelu se nedostávalo náprav pro souběžně vyráběný ZAZ 969V. Po čtyřech letech výroby se ale tato situace vyřešila a všechny následující kusy už disponovaly pohonem všech kol.
Stejní konstruktéři jako na 967 pracovali i na civilní verzi, která využívala zkušeností z dřívějšího projektu terénního Moskviče. Produkce se ale tentokrát plánovala v Záporožském automobilovém závodě, známém výrobou Záporožce. Z toho také nový vůz dostal motor a v roce 1966 se na Ukrajině začal vyrábět. I přes absenci pohonu všech kol a malý výkon pouhých 30 koní, ze vzduchem chlazeného čtyřválce MeMZ 966 o objemu 887 ccm, se malý vozík dokázal pohybovat i v terénu. Vzhledem k nedostatku výrobních kapacit v ZAZ se ale produkce velmi brzy přestěhovala do Luckého automobilového závodu, až do konce produkce v roce 2002 se vůz prodával jako LuAZ. Ještě v 90. letech se malý teréňák se západními motory úspěšně nabízel i Německu nebo Itálii.
Nedávno se na jednom ruském serveru objevila na prodej verze z úplného počátku výroby, nazývaná ZAZ 969V. Už to by samo o sobě bylo dostatečně vzácné, 969V totiž vzniklo omezené množství kusů, tento konkrétní kus je ale navíc ve verzi s uzavřenou kabinou, naprostá většina 969 totiž vznikla s otevřenou kabinou podobnou Jeepu. Dodávková 969V měla sloužit k doručování zboží po zpevněných cestách a nosnost byla pouhých 400 kg. Těchto variant vzniklo velmi malé množství a tento kus má být údajně jediný známý dochovaný.
Nalézt se ho podařilo ve vesnici Sablino v Leningradské oblasti v zuboženém stavu, prošel ale kompletní renovací v Petrohradu, po které vypadá lépe než když vyjel z továrny. Na plechové kabině vozu se nachází nápis „Mladý přírodovědec“, což byl název populárního sovětského časopisu, který se věnoval zkoumání rozlehlých končin Sovětského svazu.
Za malý vozík s velmi jednoduchým designem a směšnými proporcemi si současný majitel žádá 3 miliony rublů, což je něco přes milion korun. To se může zdát za podobný stroj jako přehnaná částka, jde však zřejmě o jediný dochovaný kus svého druhu a navíc v perfektním stavu. Že i staré komunistické vozy mají svojí hodnotu se navíc poslední dobou přesvědčují i Češi, kteří byli schopni vyhnat ceny donedávna vysmívaných Škodovek a dalších soudobých strojů do astronomických výšin.