Bristol má dlouholeté zkušenosti s přeplňováním atmosférických motorů a právě Bristol byl prvním britským výrobcem, který v lednu roku 1980 představil turbomotorem poháněný vůz Beaufighter.
Fighter T má být připraven pro první zákazníky za dvanáct měsíců a mají se na co těšit. Konstruktéři zůstali věrni charakteristickému tvaru britských sportovních vozů. Karosérie doznala změn především v důsledku technických inovací a aerodynamické účinnosti. Tvar "téčka" je velmi čistý a vůz má svým vzhledem do bojovníka daleko. Pečlivě jsou pojaty veškeré detaily počínaje přechody jednotlivých karosářských dílů, přes prolisy, kliky dveří až po zapuštěnou koncovku výfuku v bočním prahu. Při podrobnějším pohledu zaujmou převažující rovné linie vždy s jedním zakřivením.
Fighter T má dáno do vínku, být vzhledově ušlechtilý, a to se nesporně podařilo. Nejedná se o žádné dravé sportovní náčiní, pokud ovšem nezbystříme pozornost při pohledu na mohutný difuzor pod zadním čelem. Pro méně vnímavé je nutné nastartovat.
Osmilitrový desetiválec se dvěma turby už se přece jen přihlásí o vnímání. Ať už má kabát střih sportovní nebo elegantní, charakteristickým prvkem všech sportovních vozů je nízká hmotnost a vysoký výkon. Tato základní formule byla použita i u nového celohliníkového agregátu s kompresí 9,3:1. Poměr výkonu na litr objemu uvádí výrobce 127 koní : 1. Celkový počet koní k dispozici je 1012 při 5600 ot/min. Motor je spřažen se šestistipňovou manuální převodovkou a mamutí výkon je mohutným středovým tunelem uvnitř dvoumístného kokpitu přenášen na zadní nápravu. Maximální rychlost vozu je omezena elektronicky na 360 km/h a z nuly na sto vystřelí za méně než 3,5 vteřiny!
Cílem Bristolu bylo nabídnout náročným zákazníkům vůz s velkými možnostmi. Můžete ho využít na cestu do práce, výlet za město a nebo k opravdovému svezení na závodní dráze. Doporučení závěrem všem majitelům tzv. sporťáků, než si troufnete na tohoto britského skromně vyhlížejícího konkurenta, zapátrejte v paměti po tom, co jste se nyní dozvěděli...