Toyota Hilux: Pracant, který vypadá skvěle. Jedna věc však kazí celkový dojem

Jak jsem již zmínil v úvodu, tenhle pick-up je tu s námi již 51 let, což dokazuje z jak velkého množství zkušeností může Toyota čerpat. A o tom, že v Toyotě dělají svou práci dobře, nemůže být pochyb. Model Hilux má skvělé jméno po celém světě, kde za uplynulá desetiletí našel nejrůznější uplatnění. K obecnému podvědomí pravidelně přispívá i seriál Top Gear, který Toyotu Hilux opakovaně testoval v těch nejnáročnějších podmínkách a to vždy se skvělým výsledkem. O něco horší reklamou, avšak s velkou vypovídající hodnotou, je oblíbenost Toyoty Hilux (a Land Cruiser) u nejrůznějších militantních skupin v rozvrácených regionech, kde se postupem času nápis TOYOTA na korbě stal stejným symbolem povstaleckých válek jako automatická puška AK-47. O tom však dnešní článek není a my se tak dostáváme zpátky k naší otázce: "Je nová Hiluxka stále tak dobrá?"

Toyota Hilux Adventure

Na jednoznačnou odpověď si však budeme muset ještě chvíli počkat. Nyní si pojďme představit testovaný model, kterým je limitovaná edice ADVENTURE. Při prvním pohledu do ceníku jsem měl obavy, na kolik se cena této oranžové Hiluxky vlastně vyšplhá - vždyť verze Double Cab s alespoň nějakou výbavou začíná na částce přesahující jeden milion korun s DPH. V tuto chvíli však působí testovaná edice Adventure jako naprosto jasná volba, její cena je totiž 1 167 650 korun s DPH za které dostanete naftový motor 2,4D (150 k) s 6 st. automatem, bohatou výbavou a samozřejmě pohonem všech kol. Jelikož je obsažená výbava opravdu bohatá (více si o ní řekneme později), připlatit si můžete už jen za tažné zařízení (16 000 korun) či ochranu karoserie Toyota Protect, která tvoří speciální křemíkovou vrstvu a vyjde na 9 500 korun.

Výbavě Toyoty Hilux v podstatě není co vytknout. Vzhledem k tomu, že se jedná zejména o pracovní automobil, je kombinace dobře svítících LED světlometů, klimatizace, tempomatu a navigačního systému s parkovací kamerou více než dostačující. Důležitá je také přítomnost všech bezpečnostních systémů skrývajících se pod označením Toyota Safety Sense a v neposlední řadě vzhledem k určení automobilu i redukční převodovka a uzávěrky středového a zadního diferenciálu. 

Začneme tím horším

Co pro nás však bylo zklamáním a bohužel se několikrát v testu i potvrdilo je nabízená pohonná jednotka. Zatímco je poslední model Toyoty Hilux ve světě nabízen doslova s paletou motorů běžně zahrnující naftové třílitry a benzínové šestiválce, u nás je nabízena pouze jediná motorizace, kterou je dieselový agregát 2,4D o výkonu 110 kW (150 k). Tato motorizace sice na automobil o váze 2,1 tuny dostačuje, postrádá však jakoukoliv výkonovou rezervu, kterou bychom od vozu takového určení očekávali. Výrobce sám v materiálech k vozu uvádí celkovou hmotnost vozu 3,21 tuny a schopnost táhnout přívěs o váze až 3,5 tuny, což automobil samozřejmě zvládne, ale nebude to zdaleka tak jednoduché, jak by si majitel vozu jistě přál. Pokud tedy máte v plánu automobil opravdu pravidelně zatěžovat na hranici limitů, pak vám můžeme zaručit, že s výkonem pohonné jednotky spokojení nebudete. 

V dalších ohledech si však Hiluxka vede velmi dobře. Netradiční oranžová barva spolu s masivním předkem, 18" koly a chromovými doplňky vozu neskutečně sluší a budí pozornost naprosto všude. Pozadu nezůstává ani interiér, který je kompletně v černém provedení a to včetně čalounění střechy. Velký navigační systém, černá kožená sedadla, vše působí na pracovní pick-up až luxusním dojmem, zároveň však prakticky a s důrazem na snadnou údržbu. Přední sedadla nabízejí ve všech směrech dostatek prostoru i pro dvoumetrové chlapy, na zadních sedadlech už je situace střídmější, avšak s výškou kolem 185 cm byste neměli mít problém s místem na nohy ani nad hlavou. Příjemné jsou i technické hodnoty týkající se terénních vlastností: světlá výška 25 až 29 cm dle zatížení, maximální stoupání 42°, max. boční náklon 44° a brodivost 700 mm, což jsou skvělé hodnoty nejen v kategori pick-upů, ale i mezi poctivými offroady. 

Pocity z jízdy

Jízda s Hiluxkou je přesně taková, jakou od pracovního pick-upu očekáváte. Za jejím volantem máte skvělý přehled o okolním dění i pocit vysoké pasivní bezpečnosti. Tuhá zadní náprava o sobě dává vědět hned na prvních nerovnostech a naznačuje, že zvláště nenaložená Hiluxka umí být na rozbitých silnicích pěkně uskákaná. Vše vám ale vrátí na dlažebních kostkách, retardérech a nebo třeba při jízdě po poli, na těchto místech si můžete terénní vlastnosti vozu vyloženě užívat. Na běžnou jízdu je výkon motoru dostatečný, pokud však vjedete na dálnici a plánujete nahnat časovou ztrátu, pak vězte, že se reálná maximální rychlost vozu pohybuje kolem 140 km/h, do kopců bohužel i méně a to s podřazením a nepříjemnou zvukovou kulisou. I zde se podepisuje nízký výkon vozu a rychlé přesuny nejsou jeho doménou. Pokud vás zajímá průměrná spotřeba, pak reálně počítejte s 9 litry na sto kilometrů.

Hodnocení

Cenová politika modelu Hilux ve verzi Adventure je velmi solidní. Pokud se podíváme do ceníku konkurence, pak zjistíme, že nabízená výbava je v této cenové kategorii opravdu nadstandardní. Velkým mínusem je však pohonná jednotka, která opravdu nedisponuje výkonovou rezervou, kterou bychom u pracovního pick-upu rádi měli. Díky tomu nelze počítat s častým zatížením ani dlouhými přesuny dálniční rychlostí. Pokud však využijete korbu jen výjimečně, a mezi vaše hlavní trasy patří meziměstské okresky, cesty a lesy, pak by pro vás Hilux Adventure mohla být správnou volbou. Kombinace terénních vlastností a designu rozhodně stojí za úvahu. Pro velké firemní flotily a opravdu drsné použití bude zřejmě nejčastěji prodávanou variantou základní dvoumístné provedení Single Cab s cenovkou 687 000 bez DPH. 

Abychom nezapomněli, na autě nás trápila ještě jedna věc a tou je přístup ke korbě vozu. Předtím než sklopíte zadní víko, musíte odemknout a nadzvednout celý plastový kryt korby. Vzhledem k velkým rozměrům a použitému materiálu se však tento kryt nepatrně kroutí a díky tomu se vám stane, že na jedné nebo druhé straně nejde zvednout (neodemkne se jeden ze zámků na bocích korby). Zvednutí plastového víka si tedy vždy vyžadovalo několik pokusů a zabralo nějaký čas. Takový přístup ke korbě je vyloženě otravný a ve výsledku bychom si celé zamykatelné víko raději odpustili a nechali korbu otevřenou.