Konkrétně tento kousek nese označení Jaguar XJ (X308) Sovereign a vyroben byl v roce 1998. Pod jeho kapotou se ukrývá čtyřlitrový osmiválec o výkonu 290 koní a 390 Nm. Tohle stádo koní přenáší na zadní kola výhradně pětistupňová automatická převodovka.
Design modelu X308 se od svého předchůdce X300 příliš nelišil. Charakteristickými znaky tak i nadále zůstávají čtyři kulaté přední světlomety, nízká střecha a svažující se záď.
Interiér na člověka působí i po letech opravdu prémiově. Elektricky nastavitelné sedačky mají kožené čalounění a jsou velmi komfortní. Kůže se nachází i na palubní desce a výplni dveří, zde jí ale doplňuje dřevěné obložení. Jediným ryze plastovým "oddělením" palubní desky je část s rádiem, klimatizací a ovládáním telefonu.
Originální telefon, který ve voze vydržel od data výroby, je jednou z maličkostí, které prémiovost vozu podtrhují. Jde o telefon Motorola Startac s logem automobilky Jaguar. Možná blbinka, ale potěší. Stejně tak, jako funkce odsouvání volantu a sedadla v případě zastavení a vypnutí motoru. Řidič má tak snazší vystupování i nastupování. Jakmile do vozu opět nasedne a pootočí klíčem v zapalování, jeho sedadlo se opět přisune a volant vrátí do předem nastavené polohy.
Ačkoliv má vůz na délku více než pět metrů, největší pohodlí čeká na cestující vpředu. Zadní místa sice dokáží nabídnout dostatek místa do šířky, ovšem na kolena a hlavu už vám moc prostoru nezbývá. Jakožto 185 cm vysoký člověk jsem měl nad hlavou opravdu jen pár centimetrů.
Bohužel s úložným prostorem v interiéru je na tom Jaguár celkem bídně. Schránka před spolujezdcem je malá a kapsy ve předních dveřích úzké. Pokud rádi cestujete s kávou z benzínky, budete mít problém si jí někde odložit, neboť držáky na pití zde úplně chybí. Příjemným překvapením byl zavazadlový prostor. Přestože se v něm ukrývá plnohodnotná rezerva a baterie, za kterou by se nemusel stydět ani traktor, jeho objem je fascinující. Lyže do něj sice nedáte, na rodinnou dovolenou by to ale stačit mohlo.
Co se jízdního komfortu týče, není tomuto, takřka dvacet let starému, Jaguáru co vytknout. I na rozbitých silnicích a kostkách se totiž doslova vznášel. Zážitek z jízdy neruší ani žádný hluk. Ani od podvozku, ani od motoru, který je zcela perfektně odhlučněn.
Když už se bavíme o motoru, tenhle čtyřlitrový osmiválec je vlk v rouše beránčím. Až do rychlosti 150 km/h o něm prakticky nevíte. Automatická převodovka řadí rychlosti plynule a nenechává motor zbytečně vytáčet. Pokud byste ale chtěli zažít trochu vzrušení, můžete přepnout převodovku do sportovního režimu. Pokud tak učiníte, stane se z vašeho vozu poměrně dynamický obývák. Při prudkém sešlápnutí plynu vás kroutící moment 390 Nm doslova vtlačí do pohodlných sedadel.
Jeho průměrná spotřeba je podle slov majitele cca 11 l/100km, což při výkonu 290 koní a váze automobilu přes 1,8 tuny není zas tak zlé. Ovšem pokud se rozhodnete cestovat dynamičtěji, v nádrži se začne tvořit vír.
Závěrem bych rád poděkoval majiteli vozidla, díky kterému jsem se tímto klenotem mohl svézt a do detailu si ho prohlédnout. Ačkoliv chápu, že pro většinu společnosti se jedná jen o zbytečně velký a nákladný automobil, pro mě osobně to bylo jedno velké a pozitivní překvapení.
Vozy britské produkce z tohoto období totiž nemají příliš dobrou pověst, tenhle kousek s nájezdem 230.000 kilometrů ale fungoval naprosto skvěle a nabízel komfort, který mu může většina moderních vozidel tiše závidět. A to vše při ceně, za kterou se prodávají zachovalé Octavie I. generace.