TEST: Honda CR-V 2.2 i-DTEC 4x4 Executive

Design

Testované provedení bylo v nejvyšší výbavové specifikaci Executive, k čemuž se přidával i paket Black, s nímž to CR-V moc slušelo. Tento paket totiž krom černého laku karoserie přidává spodní černé kryty podvozku, černou mřížku chladiče, zadní spoiler i boční nášlapné prahy. Oproti předešlé agresivně vypadající generaci, se současné CR-V vyznačuje uhlazenými liniemi, které podtrhuje hlavně přední rozměrná maska, chromové orámování kolem bočních oken a příjemně tvarované přední světlomety s LED diodami pro denní svícení.

Mohutně vypadající záď už nemusí být každému po chuti, ale dá se na ní zvyknout, jedná se přece o SUV. Problémem je víku kufru, které je sice ve výbavové linii Executive elektricky poháněno, ale při úplném otevření, se pod něj jen tak tak vejde osoba s výškou 180 cm, kdo má více centimetrů, bude se muset ohýbat a dávat si velký pozor na svou hlavu.

Interiér a výbava

Interiér je v současném CR-V tak trochu přesycen tvrdými plasty, což je možná škoda. I přes jejich přítomnost se ale zde za celou dobu testu neozývalo vrzání a skřípání. Jejich zpracování je prostě na velmi dobré úrovni, ale u nové generace bych raději uvítal měkčené plasty. Prvotní dojem z usazení do kabiny byl tak nějak „dobrý“, čímž mám na mysli, že prostě člověk ihned pozná, že si sedl do auta vyrobeného v Japonsku. Tím narážím na typickou "japonskou grafiku" některých ovladačů a na přítomné kožené sedačky. U nich mi totiž chyběla větší boční opora. V prudkých zatáčkách mě bočnice nepodrželi tak, jak by bylo potřeba.

Zpracování palubní desky a středového panelu je dobré, vše zde vypadá přehledně, má svoje správné místo a nehrozí, že by jste se ztratili v záplavě tlačítek a ovladačů. Do CR-V jsem se svou výškou 180 cm usadil bez problémů do obou řad sedadel, přičemž i přes přítomnost panoramatické střechy mi nad hlavou zbylo dalších 12 centimetrů prostoru. K interiéru bych snad krom bočnic sedadel neměl žádné připomínky.

Výhled z kabiny je do všech stran dostatečný, parkování je usnadněno za pomoci parkovacích senzorů a couvací kamery, což ocení hlavně ženy. V nejvyšší výbavě nechybí snad nic z podstatných prvků, jako je asistent pro jízdu ze svahu, lepší audiosoustava, startování tlačítkem, parkovací senzory a kamera, celá řada airbagů, zatmavená boční okna a nebo bi-xenonové světlomety. Naopak zamrzí absence navigačního systému, který je i ve výbavě Executive za příplatek 50 tisíc Kč.

U vozidel kategorie SUV je důležitý i základní objem kufru, který u CR-V činí 589 litrů. Kdo chce převést něco většího a nebo snad ve voze nouzově přespat, po sklopení zadních sedadel do téměř roviny, se naskytne prostor o objemu 1669 litrů. Ocenit musím snadno se sklápějící se zadní sedadla, kdy stačí zatáhnout za jedinou páčku a během mžiku je vše hotové.

Motor a jízda

Jak bylo v úvodu zmíněno, pod kapotou pracoval vznětový čtyřválec 2.2 i-DTEC o výkonu 110 kW a s 350 Nm točivého momentu. S ním spolupracující automatická převodovka zvládala svou práci bez problémů a motor se vyznačuje kultivovaným a tichým chodem. Trošku obavy jsem měl z voliče automatické převodovky, kdy se mi z počátku testu několikrát stalo, že jsem se chtěl rozjet se zařazeným písmenem N, což bylo způsobeno zřejmě tím, že páka voliče převodovky není při zařazení úplně přesně vedle zvoleného písmene.

I přes hmotnost vozu okolo 1,7 tuny se motor ani moc nezadýchal, při dálničním tempu 130 km/h točí přesně 2500 otáček za minutu. To je však stále moc, ideální by byly otáčky kolem 2,2 tisíc. S tím souvisí i spotřeba, která je na těžké SUV s pohonem všech kol stále přijatelná, ale nikoliv malá. Za dobu testu jsem se dostal nejníže na 8,1 litru na 100 km, což chtělo velké sebezapření a velice ekologický jízdní styl. Kdo ale naloží celou rodinu, pár zavazadel, je jedno jak pojede, protože v tu chvíli si CR-V 2.0 i-DTEC 4x4 řekne v průměru o 9 litrů na 100 km.

Námi testované provedení disponovalo i pohonem všech kol Real Time AWD, který je řešen mezinápravovou spojkou. Systém je vybaven hydraulickým čerpadlem, které je poháněno elektromotorem. Jak pohon funguje jsem prověřil v blátivém a kopcovitém terénu a výsledek? Moje obavy z uvíznutí se nekonaly, trakce byla vždy dostatečná, občas jsem si sice škrtl přední částí podvozku o zem, ale to bylo při prudkém sjezdu, kdy byla testována bezchybná funkčnost asistentu pro sjezd vozu z kopce.

Současná Honda CR-V má po stránce komfortu podvozek naladěn na tužší notu, což je do jisté míry dobře. V terénu je sice přejezd nerovností tvrdší, za to na běžných silnicích vám ani nepřijde, že řídíte 1,7 tuny těžké SUV. Díky přesnému řízení je cestování příjemnou záležitostí, s vozidlem se dají ostřejším tempem projíždět okresní silnice a proto je CR-V vhodná i pro sportovněji naladěné řidiče. Je potřeba si dávat pozor na přejezdy větších nerovností a zpomalovacích prahů, kdy se díky tužšímu podvozku do kabiny dostane poměrně nepříjemný ráz od kol.

Resumé

CR-V od Hondy je vcelku příjemným rodinným společníkem, nabízí dostatek prostoru, kvalitní výbavu a velmi dobré jízdní vlastnosti jak na běžných silnicích, tak mimo ně. Až na tvrdé plasty v interiéru a některé postarší ovladače, jsem nenašel nic dalšího, co bych krom zmíněných nedostatků mohl vozidlu vyčíst. Otázkou je, zda se rozhodnout pro CR-V, protože konkurence je v segmentu SUV velká a cenově se pohybuje ve stejné resp. podobné výši.