TEST: Peugeot 206+ 1.4i: – 206 reloaded

Nebývá zvykem, aby výrobce aut nabízel jeden model 12 let. Automobilka se vzpínajícím se lvem se ale rozhodla pro odvážnou cestu a faceliftem prakticky odepsané „dvěstěšestky“ se zrodila varianta 206 +, jež má za úkol zaplnit mezeru mezi o generaci a číslo modernějšími přibližovadly 107 a 207. Dokáže si ale 12 let starý koncept najít své místo na trhu?

EXTERIÉR

Už na první pohled je patrné, odkud genetiční inženýři Peugeotu čerpali. Tedy ony jsou zapotřebí pohledy dva. Jestliže totiž auto míjíte v protisměru, ani vás nenapadne, že by snad mělo jít o něco jiného než Peugeota 207. Když jej naopak dojíždíte, odlišnosti od původní 206 pozná jen málokdo z vás.

Předek totiž jakoby ze světla vypadl právě „dvěstěsedmičce“. Shodné jsou světlomety, takřka totožný je nárazník a ani lev na kapotě nezměnil svůj tradiční postoj. Vzadu se ale karta obrací a model 207 připomíná snad jen děrované stínítko zadních svítilen vzdáleně se tvářící jako technologie LED. Jinak je to „dvěstěšestka“ jak vyšitá. A to i z boku, kde svá léta nezapřou malá zpětná zrcátka či tradiční vyklápěcí kliky dveří a nikoliv dnes již takřka standardní tahací. Nepřesvědčivě plechový je zvuk po dovření dveří.

Osobně nepatřím mezi příznivce černých odstínů, na tomhle malém Peugeotu to ale nějak záhadně funguje. Zda to bylo tím, že je téměř vše od horizontu k horizontu pokryté běloskvoucí sněhovou peřinou, nebo jde o skutečné zásluhy francouzských designérů, lze jen těžko odhadnout. Faktem ale je, že auto působí svěže, stylově a v barvě Perla Nera možná až s lehkým nádechem luxusu. Ano, opravdu.

Jinak veskrze pozitivní dojmy ze vzhledu kazí pouze anténa rádia dlouhá jak týden před výplatou a oku nezalahodí ani klasická konstrukce stěračů namísto moderních tzv. aero stírátek. Na karoserii zůstal neduh modelu 206 v podobě umístění VIN kódu na prahu zavazadlového prostoru. I v případě drobné kolize tak hrozí nebezpečí jeho poškození a možné oplejtačky po jeho opravě.

INTERIÉR

Co nám jako první padne do oka uvnitř vozu, je zcela přepracovaná přístrojová deska odkazující na novějšího bratříčka 207. Zejména tvary její horní poloviny jsou téměř totožné. Vzhledu tedy není co vytknout, plasty jsou ale tvrdé jak beton a jejich slícování odpovídá staré (ne)dobré francouzské škole. Potěší jednoduše pojaté a dobře čitelné přístroje včetně starých (a tentokrát dobrých) analogových ukazatelů stavu paliva a teploty. Velkým ergonomickým prohřeškem je nemožnost výškově nastavovat sedadlo řidiče či jakkoliv si přizpůsobit polohu volantu. Ani stahování předních oken mezi sedadly není dvakrát pohodlné.

„Zvláštní“ nám přišlo autorádio. Najdete na něm sice tlačítko RDS, ale po jeho stisku se jednoduše nic nestane, stanice se automaticky nepřelaďují a displej dokonce ani nezobrazí jejich názvy. Zamrzí to o to víc, že šlo o příplatkový systém RD3 se 6 reproduktory, CD přehrávačem a ovládáním pod volantem, za který si automobilka účtuje rovných 10.000 korun. Při hledání možného problému v uživatelské příručce nás ale pobavilo upozornění: „Do mechaniky vkládejte pouze disky okrouhlého tvaru“. Kdo by to byl řekl.

Přejděme k sedadlům. Jako téměř dvoumetrový člověk bych je rozhodně nazval jinak než pohodlná. Krátká opěradla, sedáky téměř vůbec nepodpírají stehna a za hlavovými opěrkami se musíte zaklonit. Nároky dnešních ortopedů jsou zkrátka jinde, avšak nepopírám, že drobným ženským postavám, pro které je auto určeno především, budou vyhovovat. A lepší to není ani vzadu, ba právě naopak. Místa je velmi málo jak nad hlavou tak v oblasti kolen a samotná zadní lavice je nedělená. Pro zvětšení objemu kufru z dnes podprůměrných 245 litrů tak musíte chtě nechtě obětovat obě zadní místa. A černý plech na zadní straně opěradel nevypadá vůbec dobře. Dělené zadní sedačky nabízí Peugeot opět pouze na příplatek, stejně jako boční airbagy pro cestující vpředu.

MOTOR A SPOTŘEBA

Atmosférická benzínová čtrnáctistovka se objevila už v původním Peugeotu 206 a ani v novém „+“ tedy nečekejte žádný trendy a cool motor. Mezi jeho přednosti naopak patří relativně jednoduchá konstrukce a nenáročnost při případném servisu.

Z objemu 1360 ccm dává jednotka nejvyšší výkon 55 kW (75 k) při 5500 otáčkách a točivý moment 120 Nm vrcholí v 3400 ot./min. V běžné praxi nám motor žádné překvapení nepřichystal a choval se přesně tak, jak jsme z pohledů do tabulek očekávali. Zkrátka průměr se vším všudy. Přesto tenhle agregát představuje pro Peugeota 206+ tu nejlepší variantu. V nabídce totiž dále najdete už jen menší jedenáctistovku o výkonu 44 kW (60 k) a skromném točivém momentu 94 Nm. Takže pokud se sem tam vydáte i za město, je větší objem jasná volba.

Výrobce udává kombinovanou spotřebu 6,3 l/100 km. My jsme téměř celý týden jezdili v opravdu extrémních podmínkách a na jinou než bílou silnici jsme s výjimkou dálnice nenarazili. A i tam jsme se často plácali na sněhu. Naše spotřeba proto nakonec činila něco kolem 11 litrů naturalu, což je o dva litry více než tabulková hodnota pro městský provoz. Vzhledem k popsaným okolnostem ale v žádném případě neberte toto číslo jako relevantní výsledek pro běžný provoz.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Kde jsou vrásky dvanáctileté koncepce vozu hodně znát, je samotná jízda. Podvozek je naladěn na komfortní notu, v zatáčkách se citelně naklání, i přesto ale výmoly nedokáže pohlcovat tak, jak to známe z moderních aut. Poplatné době vzniku je i jeho odhlučnění, kdy slyšíte jak překonávání asfaltových nástrah tak i koncert kamínků do podběhů. Nepříjemná je rovněž nepřesvědčivá stabilita auta při dálničních rychlostech, které vyžadují od řidiče více pozornosti. Není to rozhodně nic tragického, ale konkurence je dnes zkrátka dál.

Na poměry třídy je relativně tuhé řízení, což se ne zcela slučuje s ideou příjemného vozítka pro křehké slečny. Řazení není tak strašné, jak se o starších francouzských autech traduje, ale od lehkosti a přesnosti ho přesto dělí míle. Změny převodových stupňů jsou nadto poměrně hlasité. Ne, nemám teď na mysli chod samotné řadicí páky jako spíš mechanické zvuky ozývající se z útrob převodovky.

ZÁVĚR

Pětidveřový Peugeot 206+ stojí s tímto motorem v základu 239.900 Kč. Hodnota testovaného vozu se kvůli příplatkům vyšplhala na necelých 290 tisíc. A to je za byť pohledné ale koncepčně 12 let staré auto B segmentu přece jen poměrně dost. Říkáte si, že je stejně velké jako Fabia, ale francouzsky lepší, pohlednější, neokoukanější? Pak se vraťte zpátky na zem a jestli vaše budoucnost závisí na jednom z těchto aut, berte Fabii. Při shodné konfiguraci nabídne jen o málo vyšší cenu, o 10 k silnější motor, prostornější interiér, jistější jízdní vlastnosti a modernější konstrukci. Jistě, tohle auto prodává právě vzhled a pokud vám na designu záleží více než na čemkoliv jiném a jste ochotni kvůli němu přistoupit na řadu kompromisů, 206 + na vás čeká. Díky povedenému faceliftu se auto ani mezi dnešní smetánkou individualistických příměstských přibližovadel rozhodně neztratí.