Úvod
Puma vznikla v roce 1997 a do dnes má pověst malého ošklivého autíčka, které skvěle jezdí. Není divu, že nešlo o prodejní trhák a jelikož se doba dost posunula, musela se změnit i koncepce vozu. Jediné společné je tedy jméno a ten přední „kukuč“. No, možná ještě jedna podobnost by tu byla – skvělé jízdní vlastnosti, ale o tom později.
Hned v úvodu je nutné napsat, že testovaný vůz má klasický spalovací tříválec bez mild-hybridního pohonu. Tuto verzi si ovšem už novou dnes neobjednáte. V nabídce je aktuálně pouze elektrifikovaný motor o objemu 1,0 litru. Výjimkou je verze ostrá verze ST, která má 1,5 litrový tříválec.
Výbava ST-line Vignale je tím nejluxusnějším, co můžete v Pumě mít. Zároveň je ovšem i lehce sportovnější oproti základní výbavě Titanium, má totiž lehce snížený a přitvrzený podvozek. A také o jeden palec větší kola. Výbava je zde velmi bohatá, je zde snad vše, co je třeba. Připlaceno bylo ještě za adaptivní tempomat včetně dalších bezpečnostních asistentů (27 tisíc), bezklíčové otevírání s elektrickým víkem zavazadelníku (12 tis), zimní paket – výhřev sedadel, předního skla a volantu (6 tis) a metalíza za 17 tis. Spičkové reproduktory od firmy Bang & Olufsen jsou v této výbavě v základu a hrají výborně.
Exteriér
Zepředu je jasně vidět, že ve Fordu se snažili navázat na starou Pumu, výraz má téměř totožný. Jen působí trochu dospěleji a také lehce „obtloustle“. To ale hodnotím jako plus, design je totiž originální, vyzývající a zkrátka zaujme. Lidé se za ni otáčí a nenašel jsem za ten týden nikoho, komu by se nelíbila.
Odvážné křivky, mohutné blatníky, chromové „Vignale“ doplňky, veliká kola a svažující se záď působí skvěle. Přední LED světlomety svítí velmi dobře a pochvalu také zaslouží spoiler na zadním zatmaveném okně.
Rozměry – 4207/1805/1534/2588 mm (délka, šířka, výška, rozvor). Světlá výška standardně činí 166 mm, u výbavy ST-line a Vignale 164 mm.
Hmotnost – 1326 Kg.
Interiér
Po otevření dveří vás přivítá tmavý interiér, kterému vévodí krásná látkovo-vinylová sedadla s „Vignale“ vzorem. Sedí se v nich sice pohodlně, ale uvítal bych výraznější boční vedení, při sportovnější jízdě v nich dost lítám.
Pozice za volantem je vzhledem k širokému nastavení volantu dobrá, ale uvítal bych, kdyby se mohlo sedět o kousek níž. Na druhou stranu je to crossover, nikoliv hatchback, takže výška posedu je vlastně v pohodě. Obrovskou pochvalu si zaslouží sportovní volant, který padne do rukou naprosto dokonale, má příjemný materiál a tlustý věnec.
Ergonomie je fajn, vše je hezky po ruce. Ovládání vozu není intuitivní jako u koncernových konkurentů, ale ani tak se nedá říct, že by bylo složité. Takový průměr. Ocenit se musí přítomnost tlačítek, takže dotykově ovládáte pouze obrazovku zábavního systému. Infotainment jako takový nepatří k těm nejlepším. Grafika sice není špatná, ale jeho ovládání je pomalé, lehce nepřehledné a často se zasekává. Několikrát jsme například změnili teplotu a změna se projevila až cca za 1-2 vteřiny, takže člověk myslí, že se to nezdařilo, zkusí to znovu a najednou má teplotu na 24 stupních, místo ideálních 22.
Materiály jsou zde vzhledem ke své třídě nadprůměrné. Na první pohled zaujme palubní deska, která je z krásně měkkého vinylového materiálu a je kontrastně prošívaná. Výplně dveří jsou v zadní části, kde máte loket také příjemné, ovšem blíž ke zpětným zrcátkům se již šetřilo. Stejně tak v místě okolo voliče převodovky. Ale upřímně, ve voze této kategorie nemůžeme čekat zázraky.
Jelikož jsou zde upřednostněny pěkné křivky před praktičností, je to uvnitř trochu znát. Vpředu je to ještě dobré, jediné co se dá vytknout, tak je menší šířka interiéru – loketní opěrka je úzká, takže si ruku opře pouze řidič, spolujezdec má smůlu. Jinak je ale prostoru vpředu dostatek. Vzadu je to horší, když si sednu „sám za sebe“ (měřím 185 cm), tak je to dost na hraně, možná i lehce za hranou. Pocit stísněnosti ještě víc umocňuje jinak velmi pěkný černý strop.
Zavazadlový prostor je slušný se svou velikostí i variabilitou. Objem v případě verze bez rezervy činí 456 litrů.
Je zde praktická polohovatelná podlaha a pod ní tzv Megabox, kde by v případě příplatku byla rezerva. Jelikož tu není, je zde celkem veliký prostor - 81 litrů, kde můžete převážet například špinavé věci, ze kterých něco teče. Dole je totiž otvor, takže můžete pohodlně vyčistit tento prostor hadicí.
Jízda
Komfort? No, jsou i pohodlnější auta, pravda. Puma na „osmnáctkách“ (215/50/R18) v kombinaci se sportovnějším podvozkem opravdu není vyloženě pohodlné auto. Ale nebojte, nedá se ani říct, že by byla vyloženě nepohodlná. Zkrátka jen cítíte, po čem jedete, takže pokud máte ve svém okolí velmi rozbité cesty, tak to pocítíte. Zpětná vazba od podvozku je perfektní. Pakliže chcete pohodlnou Pumu, doporučil bych sáhnout po verzi Titanium na 17 palcových kolech.
Nicméně tato specifikace má být schopná v zatáčkách a těšit řidiče, kteří rádi řídí. A to se jí daří skvěle. Jakmile natrefíte na pěknou a hladkou okresku, rychlejší jízda je skvělou zábavou. Podvozek je krásně tuhý a předvídatelný. Karoserie se naklání vzhledem ke koncepci minimálně a zatáčí s neuvěřitelnou lehkostí. Nedotáčivost se dostaví až opravdu pozdě, což je příjemné. Tento podvozek by snesl i mnohem výkonnější motor. Ten celkový pocit ze sportovní jízdy lehce kazí, ale o tom v následující kapitole. Na výběr je zde z několika jízdních režimů. Do běžného provozu se hodí eko nebo normal. Pokud jedete rychleji, je vhodnější režim sport, který zostří reakce na plyn, drží vyšší otáčky a lehce přitvrdí pohyby volantem.
Řízení je zde vzhledem k tomu, že jde o nové auto naprosto bez chyby. Je poměrně tuhé, ale hlavně poskytuje slušnou zpětnou vazbu, je strmé, rychlé a přesné. To se opravdu povedlo. Nehledě na to, že je volant skvěle tvarovaný, takže zatáčení s ním je opravdu příjemné. Co už tak příjemné není, je výše zmiňované málo výrazné boční vedení sedadel. Musíte se zapírat o volant a tvrdé plasty v oblasti kolen, takže po několika desítkách kilometrů budete celkem utahaní a otlačení.
Motor
Tříválec 1,0 EcoBoost, který disponuje jedním turbodmychadlem, nabízí výkon 92 kW a kroutící moment 210 Nm. Akcelerace činí 10,2 sekund a maximální rychlost je 187 km/h. Dynamika je v normálním provozu dostačující, ovšem chcete-li s ním zkoušet ostřejší jízdu, pocítíte lehký výkonový deficit. Podvozek je nastaven tak, že zatáčky projíždí velmi slušnou rychlostí, ale na výjezdu zkrátka ten výkon chybí. Nicméně nejde o „hothatch“, takže to neberu jako minus. Pokud někdo chce opravdu sportovní Pumu, sáhne po plnotučné verzi ST. Brzdy jsou dobře dávkovatelné a mají dobrou účinnost.
Kultivovanost pohonné jednotky je vzhledem k lichému počtu válců trochu horší, občas pocítíte lehké vibrace a motor je i slyšet. Nicméně nejde o nějaké nepříjemné „vytí“. Sedmistupňová dvouspojková převodovka řadí hladce, ale vadí mi rozjezdy, kdy často nepříjemně cukne. Pokud jedete v režimu normal a chcete výrazně akcelerovat, pár vteřin to zabere. Počkat si musíte jak na podřazení automatu, tak na natlakování turbodmychadla. Lepší je to v režimu sport, ale vzhledem k vyšším otáčkám musíte počítat s vyšší spotřebou. Pokud ovšem máte lehkou nohu, spotřeba potěší. My jsme naměřili tyto hodnoty:
Město – 6,5 litrů, pokud jedete mimo dopravní špičku. 9 litrů při hustém provozu a pocukávání v kolonách.
Kombinovaná – 7 l.
Dálnice při 130 km/h – 7,3 l.
Okresky – 5 l.
Konkurence
Mezi hlavní konkurenty se řadí Škoda Kamiq, Volkswagen T-Cross, Seat Arona, Hyundai Kona, Renault Captur, Peugeot 2008 nebo Citroen C3 Aircross. Ford je ve srovnání s ostatními nejdražší, co se základní ceny týče. Nabídne ale skvělou výbavu již v nejlevnějším provedení Titanium a nejlepší jízdní vlastnosti. Designem také patří ke špičce.
Cena
Základní Puma ve výbavě Titanium vychází na 513 tisíc korun. Naše testovaná ST line Vignale se spalovacím motorem začínala na 655 tis (nyní k dostání pouze s mild-hybridním pohonem - ST line Vignale od 646 tis).
Včetně příplatků a cenového zvýhodnění náš konkrétní vůz stál 682 tis. Cena bez zvýhodnění činila 767 tis.
Závěr
Rozkaz zněl jasně, oživit známé jméno, ale udělat z něj něco, co lidé chtějí a co se bude slušně prodávat. Vznikl tak jeden z nejlepších crossoverů dnešní doby. Je originální, v rámci možností praktická a skvěle jezdí. Uspokojí klidné řidiče, kteří mají rádi komfort, ale i řidiče – „sportovce“. Musíte si jen zvolit tu správnou specifikaci. No a pokud chcete nejenom schopný podvozek, ale i výkonný motor, nabízí se ostrá verze ST. Ford už přes 20 let klade důraz na to, aby řízení bylo zábavou a zde je to ve výborné symbióze s každodenní použitelností. Nějaké ty nedostatky má, ale nic velkého, tudíž je to jasných 8/10 bodů.
Plusy
Jízdní vlastnosti
Design – image
Spotřeba
Kvalitní interiér
Většina ovládacích prvků přes tlačítka/kolečka
Řízení + vynikající volant
Nadprůměrně prostorný a variabilní zavazadelník
Minusy
Infotainment – pomalý, nepřehledný
Méně místa ve druhé řadě sedadel
Cukání při rozjezdech