Tou ženou byla Marilene Corvasce, která se při navrhování sportovního vozu snažila pokud možno o co nejnižší koeficient odporu vzduchu. To je patrné především na zakrytování zadních kol a vyklápěcích světlometech (tak zvané mrkačky). Snaha o co možná nejoptimálnější tvar karoserie se podepsala pod na svou dobu skvělým koeficientem odporu vzduchu 0,30. Se svými rozměry 4000 mm na délku, 1640 mm na šířku a s výškou pouhých 1230 mm vypadala oproti běžné produkci amerického Fordu téměř jako dětské autíčko.
K pohonu aerodynamického kupé byl zvolen zážehový čtyřválec z amerického Fordu Escort. Ten našel své místo uprostřed za zády řidiče a při svém objemu 1597 ccm produkoval výkon 52 kW (72 koní) při 4600 ot /min a točivý moment vrcholil hodnotou 121 N.m. při 3000 ot./min. Motor byl spárován s pouze 3 stupňovou automatickou převodovkou kdy poháněl kola zadní nápravy.
Interiér konceptu byl vyveden v kombinaci černé a červené. Dvojice pasažérů měla k dispozici bohatě čalouněné sportovní sedačky a nechyběla veškerá komfortní výbava, kterou mě Ford v té době k dispozici. Můžeme zmínit rádio, klimatizaci a elektricky ovládaná okna. Díky motoru uprostřed nabízela Brezza celkem tři uložené prostory. Zavazadla bylo možné uložit do kufru v přední části, pak v té zadní za motorem a další místo bylo za sedadly posádky.
Ghia Brezza měla svou premiéru na autosalonu v Turíně v roce 1982. V tiskové zprávě se hovořilo o pokrokových konstrukčních technologiích vystavovaného vozu, který má sloužit pouze jako ukázka schopností automobilky. S případnou výrobou se od samého počátku nepočítalo. Po představení veřejnosti putoval vůz do skladu, kde se na něj téměř zapomnělo. Světlo světa vůz opět spatřil až v roce 2002, kdy se Ford rozhodl prodat obsah skladu se zaparkovanými koncepčními vozy. Nový majitel se pustil do důkladné renovace. Téměř 40 let staré auto má nyní najeto něco málo přes 830 mil. (1335 km).