Kupé z Japonska v Americe
Když Japonci plánovali vstup na americký trh, někdo jim správně vnukl nápad na dvoudveřové auto. S tímto typem karoserie měli spoustu zkušeností, většina kei cars, čili nejmenších aut, má právě tento formát. Vytvořit sofistikované kupé je ale přece jen trochu jiný level. Japonští producenti se ale do této výzvy přesto vrhli - prostě proto, aby si každý v jejich nabídce mohl vybrat, po čem touží.
Když se podíváme na americkou modelovou řadu Toyoty, značka tu dlouhá léta nabízela modely typu kupé. V 80. a 90. letech dostávali studenti od rodičů model Tercel, aby se měli jak sami dopravovat do školy. Za této situace se pak mohli zbavit rodinného kombi a sáhnout po stylovější Camry coupe, později přejmenované na Solar.
Sportovní DNA
Jakkoli automobily s karoseriemi kupé byly v nabídce Toyoty jakousi třešničkou na dortu, za popularitu mezi zákazníky vděčí značka především sportovním modelům. První z nich byl Sports 800. Dvoudveřové autíčko, vyráběné v letech 1965 až 69, mělo pod kapotou dvouválcový motor typu boxer o objemu pouhých 800 cm3. Motor s označením B2 nicméně vyvinul výkon 44 koní, který se přenášel na zadní kola přes čtyřrychlostní převodovku. Ani ne čtyřmetrové autíčko vážilo 580 kg a rozjelo se až na 156 km/h. Střecha byla vybavena odnímatelným panelem, takže Sports 800 bylo skutečné sportovní auto se střechou targa a představovalo důstojný začátek celé řady sportovních modelů Toyoty.
Kdo chtěl víc, mohl z modelu Sports 800 přejít na 2000GT. Model, považovaný za první japonský supersport, se vyráběl v krátké sérii v letech 1967 až 70. Vyznačovalo se krásnou linií (kombinující stylingové prvky, které debutovaly o několik let dříve u Jaguaru E Type a Chevroletu Corvette Sting Ray) a silným, dvoulitrovým šestiválcem. Motor 2000GT disponoval silou 152 koní a poháněl zadní kola. Řidič si mohl vybrat z pětistupňové manuální převodovky a třístupňového automatu. Toyota 2000GT se uměla rozjet na 220 km/h a z nuly na sto jí to trvalo 8,4 s. Z výrobní linky sjelo 351 aut.
Na scénu přichází Celica
Po krátkých sériích přišel v Toyotě čas na sportovní produkci v širším měřítku. Tehdy se do hry zapojila Celica. Model z roku 1970 představoval rovnováhou mezi velikostí Sports 800 a exotikou 2000GT. Nechyběla mu ani americká inspirace, zvláště patrná v první generaci. Celica měla být japonskou odpovědí na již skoro deset let trvající módu takzvaných pony cars. Za 35 let výroby vzniklo sedm generací. Do roku 1986 měla pohon zadních kol, později došlo ke změně na přední a model GT-Four vyráběný v letech 1986 až 99 pak měl pohon všech kol.
Kromě dlouhého období produkce se Celica proslavila také řadou triumfů v automobilových soutěžích, včetně mistrovství světa. V závodech triumfovaly zejména vozy čtvrté a páté generace, a to díky legendárním pilotům jako Juha Kankkunen a Didier Auriol. Celica se však zasloužila ještě o jednu věc: v 70. letech se stala základem pro zkonstruování modelu Supra.
Větší a silnější Supra
Supra byla nefalšovaný grand tourer. Od samého počátku bylo rozhodnuto, že pohonný systém se zastaví na šesti válcích v řadě a zadním pohonu. Supra se začala vyrábět roku 1978 a byla nejprve nejvyšší variantou modelu Celica, po roce 1986 však vystupovala už jako samostatný model. O Toyotě s více než tisícem koňských sil a lakem připomínajícím chameleona, jenž se v barvách týmu InterCars účastnil závodu na čtvrt míle, slyšel snad každý. Supra čtvrté generace, kterou mnozí považují za nejkrásnější, pochází z roku 2004 a po úpravách dosáhla 1250 koní. Při rychlostní zkoušce dosáhla 380 km/h. Mezi sériově vyráběnými verzemi byla nejrychlejší Supra Twin Turbo s třílitrovým motorem o výkonu 330 koní, která se uměla rozjet až na 262 km/h. Byl to nejznámější motor v historii tohoto modelu – přeplňovaný šestiválec 2JZ-GTE – nezničitelný stroj, milovaný tunery.
Návrat legendy
Zatímco většinu zmíněných modelů už Toyota poslala do zaslouženého důchodu a v současné době obnovení výroby sportovních kupé pod názvem Celica nebo 2000GT neplánuje, Supra letos zažila velký návrat. Auto právě míří do prvních autosalonů. Debut nové GR Supry od sportovní divize Gazoo Racing se konal v lednu v Detroitu. Pod kapotou je opět šestiválec s výkonem 340 koní. Verze používající čtyřválcový motor bude vybočením z tradice modelu. Filozofie automobilu se ovšem nezměnila – Supra zůstává sportovním kupé zaměřeným na radost z jízdy, s pohonem zadních kol a pohodlným interiérem.
Jako supersport
Supra je automobilová hvězda světové třídy, ale fanoušci sportovních kupé si také dokonale pamatují další model, který se zatím nedočkal reaktivace – MR2. Zatímco ostatní sportovní vozy Toyoty měly motor vpředu, konfigurace vozu s centrálně umístěným motorem a pohonem zadních kol byla hodna nejvýkonnějších supersportů. A zároveň jste za MR2 nemuseli utratit jmění.
Historie Toyoty MR2 se začala psát v roce 1984 a za 23 let vznikly tři generace modelu. První dvě byly k dispozici v uzavřené verzi i v otevřeném T-topu, poslední fungovala výhradně jako roadster s měkkou střechou. Díky malým rozměrům a relativně nízké hmotnosti byly zejména první a třetí generace MR2 akční a velmi obratné. Většina řadových čtyřválcových motorů MR2 nebyla nastavena na extrémní výsledky, ale za záda řidiče se dostaly i silnější jednotky s výkonem přes 200 koní. Toyota se dokonce rozhodla vytvořit rally verzi modelu. Auto s označením 222D mělo soutěžit ve skupině S. Bohužel revoluce v pravidlech způsobila, že automobil neodstartoval ani do jediné rychlostní zkoušky. Je to škoda, protože výkon závodního vozu, který vážil méně než jednu tunu, údajně překročil 700 koní.
Jakou roli hrála Corolla
Přehled kupé Toyoty by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o Corolle. Je těžké si představit tento model jako sportovní kupé, ovšem stačí se ponořit do archivu značky, abychom si uvědomili, jak zásadní součástí produkce byly elegantní dvoudveřové modely. Díky ní se rozvíjela především sportovní elegance vozů.
Produkce Corolly začala v Japonsku v polovině 60. let a už za pár let byl tento model známý a populární i v USA. Právě tyto dva trhy byly příznivě nakloněné vzniku dvoudveřových verzí. Zatímco v prvních 20 letech z nich vyzařovala elegance, vozy čtvrté a páté generace jasně daly najevo své sportovní ambice. Vynikajícím příkladem je legendární AE86 s výkonem až 130 koní. Díky nízké hmotnosti a skvělé rovnováze získal vůz s pohonem zadních kol velké uznání mezi fanoušky sportovní jízdy a podílel se na zrodu zcela nové sportovní disciplíny – driftování.
Zásadní ve vývoji sportovního kupé byla šestá generace Corolly vyráběná do roku 1992. Právě v této rodině automobilů najdeme mimořádně vzácnou, v Evropě prakticky nenabízenou verzi GT-S s dynamickou karoserií kupé a světlomety skrytými pod klapkami. Další pokolení Corolly již nemá takové vizuální "drápy", na oplátku nabízí balíčky TTE (Toyota Team Europe) nebo TS. Zánik této verze souvisel s poklesem zájmu o pouliční „hooligans", jak se někdy označovaly hot hatche. Na rozdíl od Toyoty a značek silně spojených s americkým trhem, pro evropské výrobce byl právě tento typ karoserie synonymem sportovního charakteru motoru, výkonu i zavěšení. V současnosti trend v nezměněné podobě realizují evropské značky v prémiovém segmentu.
GT86: Nový model, stejná filozofie
Kupé od Toyoty s nejkratší historií se jmenuje GT86. Auto bylo představeno v roce 2012, ale postaveno bylo v souladu s dlouholetou tradicí – motor umístěný vpředu, zadní pohon, nezapomnělo se ani na zajištění ideálního rozložení hmotnosti mezi nápravami a nízko umístěné těžiště. Pravý charakter odhaluje jeho název, odkazující k 2000GT a Corolle AE86. Pod kapotu Toyoty GT86 se dostal boxer s výkonem 200 koní. Jeho uspořádání s horizontálně položenými válci umožnilo snížení těžiště vozu. GT86 si získalo uznání jako auto, které se skvěle a zábavně řídí. Vůz udělal také kariéru v automobilovém sportu – vznikly verze pro rally a závody, auto se rovněž s oblibou používá v profesionálním driftování.