Dějiny Bluebirdu CN7 se začínají psát v roce 1956, když jeho tvůrce Donald Campbell začal plánovat automobil, který by překonal světový rychlostní rekord. Společnou ruku k dílu přiložili i bratři Norrisové, návrháři podobně úspěšného hydroplánu K7, se kterým o několik let později Campbell stanovil sedm světových rekordů. Stavba šasi CN7 (Campbell - Norris) byla dokončena na jaře roku 1960.
Bluebird CN7 je prvním automobilem na světě poháněným turbohřídelovým motorem. Vyrobila jej letadlová společnost Bristol-Siddeley, motor dostal označení Proteus 705. Turbína poskytovala výkon neuvěřitelných 3320 kW. Bratři Norrisové pak dostali za úkol provést propojení hnací hřídele turbíny skrze soustavu diferenciálů. Poháněna byla všechny čtyři kola.
I přes pokročilou hliníkovou konstrukci vozidlo vážilo 4 tuny. O výrobu naprosto speciálních pneumatik se postarala společnost Dunlop.
Land Speed Record - Bluebird-Proteus CN7 (1964) (0:40) | zdroj: youtube.com
Bluebird byl následující dva roky dolaďován při nízkorychlostních testech v Goodwoodu a Bonneville. V roce 1963 bylo vše připraveno na atakování světového rychlostního rekordu na australském jezeře Eyre. To bylo vybráno zcela záměrně, neboť bylo téměř 1,2 km dlouhé a navíc zcela vyschlé. Nepršelo zde ani jednou za předchozích 20 let a povrch byl tak stejně tvrdý, jako beton. I přesto Campbellovi nepřálo počasí, a původní přeháňky se proměnily ve vytrvalý déšť, který Bluebird CN7 málem celý zaplavil.
Campbell a jeho tým se ale nevzdal, a následujícího roku se na vyschlé jezero vrátil. Campbell byl pod tlakem médií i sponzorů, ale počasí neporučil a i červen 1964 se zapsal jako deštivý. Až 17. července, kdy začalo jezero pomalu vysychat, se mohl pokusit znovu překonat světový rekord. Dosažená rychlost 648,73 km/h byla ale zklamáním, neboť vozidlo bylo navrženo až na 800 km/h. Pravdou však zůstává, že po celou dobu zrychlovalo, a pokud by vlivem špatného počasí nemuselo začít brzdit dříve, než bylo původně v plánu, s jistotou by dosáhlo hodnot přesahujících 720 km/h.
Campbell i nadále pokračoval ve svých plánech na další zlepšení, jež mělo přinést použití raketového motoru. Cílem bylo překonání rychlosti Mach 1 (1225,04 km/h). V lednu 1967 však předčasně zahynul při jednom z testů hydroplánu Bluebird K7.
Světový rekord v nejvyšší dosažené rychlosti na zemském povrchu drží aktuálně Thrust SSC (SuperSonic Car), kterému se podařilo 15. října 1997 rychlostí 1228 km/h magický Mach 1 úspěšně pokořit.