Tank Cromwell vzešel z neúspěchů britských tankových vojsk během obranných bojů ve Francii a bojů v severní Africe. Britské tankové síly byly totiž budovány podle koncepce, která vycházela ještě z první světové války. U křižníkových tanků tak byl kladen důraz na rychlost a schopnost zasadit překvapivý úder do týlu nepřítele podobně, jako kdysi jízda.
To si však vybralo svou daň na síle pancéřování a výzbroji. Po prvních střetech s mnohem pokročilejšími tanky německé armády bylo rozhodnuto o vývoji nových tanků, které by se těm německým vyrovnaly. Na konci vývoje stál právě Tank Cromwell, který patřil svou spolehlivostí, pancéřováním i rychlostí k tomu lepšímu, čím britská armáda disponovala. Do bojů byl ale nasazen až v roce 1944, kdy už Němci používali tanky Tiger a Panter, kterým se Cromwell nemohl rovnat.
Posádku tanku tvořil velitel, řidič, radista, střelec a nabíječ. Tank byl nejčastěji vybaven kanónem ráže 75 mm s drážkovanou hlavní a úsťovou rychlostí až 619 m/s. Další výzbroj tanku tvořily dva kulomety Besa 7,92 a granátomet. Bezpečí posádky zajišťoval silnější pancíř, který dosahoval tloušťky 32 až 76 mm.
O pohon se staral zážehový dvanáctiválec Rolls-Royce Meteor o výkonu 447 Kw (600 koní), jenž se vyznačoval svou vysokou spolehlivostí a tank díky němu dosahoval rychlosti 64 km/h. Byl však poměrně žíznivý. Se spotřebou dosahující 280-420 l/100 km na silnici a 420-560 l/100 km v terénu dokázal svou 527 litrovou nádrž vyprázdnit poměrně rychle. Další nevýhodou bylo časté vzplanutí těchto motorů po zásahu.
Tank zasáhl do bojů až po vylodění ve Francii roku 1944. Zde se však střetl s mnohem silnějšími tanky Tiger a Panter, proti kterým neměl šanci. Velitelé tak svým mužům doporučovali, aby využívali rychlost a manévrovací schopnosti svých tanků a ze soubojů se silnějším nepřítelem raději ustoupili. Se slabšími tanky si ale Cromwelly poradili bravurně. Posádky si je navíc rychle oblíbily. Cromwelly byly totiž na britské tanky až nevídaně spolehlivé a jejich kanóny přesné.
Tanky Cromwell byly přiděleny i k Československé samostatné obrněné brigádě. Ta kvůli nízkým stavům zasáhla do války až v roce 1944 během obléhání přístavu Dunkrerque, kde se opevnilo přes 12.000 německých vojáků. Přístav se sice dobít nepovedlo, ale díky jeho obklíčení bylo zabráněno vpádu početné německé posádky do týlu spojeneckých vojsk. Obránci Dunkerque se vzdali generálu Liškovi až 9. května 1945.
Během obléhání francouzského přístavu byla menší skupina vojáků odvelena, aby se mohla alespoň symbolicky zúčastnit osvobození Československa. Tito vojáci dorazili na svých tancích Cromwell do osvobozené Plzně teprve 9. května.
Tanky Cromwell se vyráběly až do roku 1950. Po druhé světové válce se účastnily bojů v První arabsko-izraelské válce, Korejské války a v menších počtech i občanské války v Řecku.