Že se s autem pro volnočasové aktivity v Mladé Boleslavi i po konci projektu Tremp počítalo ukázal již v prosinci 1992 koncept Škoda Fun. Postupem času jej v literatuře najdete pod různými názvy – pouze Fun, Favorit Fun, Pickup Fun nebo dokonce Favorit Funnycar. Poslední jméno se objevilo na tabulce v továrním Škodováckém muzeu. I přes různé názvy jde ale pořád o jedno auto, Favorit Pickup předělaný do podoby plážového vozu. Jak již bylo řečeno, první prototyp byl dokončen již v prosinci 1992. Poznáte ho podle růžového laku ve spojení se zeleným předním rámem, zeleným rámem na korbě a zelenou spodní částí karosérie. Kola byla původně žlutá, postupně je ale nahradily šedé ráfky. Také původně sériová světla dostala kruhové kryty ve stylu Trempa.
Prototyp vznikl ve vývojovém středisku v Česaně, po technické stránce se ale mohl chlubit v podstatě jen o 60 milimetrů zvednutým podvozkem. Zajímavější byla zadní korba, do níž se mohla vysunout druhá řada sedadel a z dvoumístného pickupu se tak stalo rázem čtyřmístné auto. Růžový prototyp dnes nicméně při spojení Favorit Fun příliš lidí nezná, za to žlutý vůz si vybaví snad úplně každý. Je to tím, že jej Škoda oficiálně prezentovala na frankfurtském autosalonu 1993, navíc je jeho barevná kombinace daleko bližší pozdější Felicii Fun. Základem je tak žlutá barva, doplněná modrým rámem vpředu i na korbě, bílými nárazníky, podběhy a nástavci prahů, bílými 14palcovými litými koly s nápisem Škoda a výraznou grafikou se surfovacími prkny. Ta přitom nebyla zvolena náhodně, stačí se podívat na střešní nosič, kde jedno takové prkno najdeme.
Stejně jako původní vůz z prosince předchozího roku vznikal i žlutý Fun v Česaně a dostal také přizvednutý podvozek. I díky prezentaci v Automagazínu z října 1993 o něm však víme docela hodně informací. Začít můžeme například interiérem, jehož sedadla měla modré bočnice a středy s grafikou surfovacích prken. Modrá barva se objevila také na koženém potahu sportovního tříramenného volantu, středovém tunelu, hlavici řadící páky a palubní desce. Naopak budíky byly podbarveny žlutou barvou, což později převzala nejen Felicia Fun. Součástí výbavy bylo i rádio Blaupunkt s kazetovým přehrávačem, respektive elektricky ovládané okno stěny mezi kabinou a ložným prostorem. Výklopná stěna má v sobě integrovaný sedák a opěradlo pro dvě osoby. To je oproti pozdějšímu řešení se dvěma samostatnými místy s vlastními opěrkami v sériové Felicii Fun poněkud rozdíl.
Jak podotýká Automagazín, stěna se ovládala pomocí pákového mechanismu. Ložná plocha pak kromě místa na větší předměty nabídla také 20litrovou ledničku, která v horkých měsících přišla vhod. Technika byla zcela sériová, to znamená zážehovou třináctistovku o výkonu 40 kW (54 k) v kombinaci s pětistupňovou manuální převodovkou, roztáčející přední kola. I to ovšem mělo svůj důvod – konstrukční jednoduchost by umožnila prakticky okamžité zahájení (malo)sériové výroby. A že k ní nebylo daleko, předpokládán byl především velký zájem v Německu (tehdejší SRN), ostatně proto i premiéra ve Frankfurtu. Odhadovaná cena byla někde kolem 20 000 marek. Do výroby nakonec Škoda Fun nešla, skončilo jen u dvou známých prototypů, z nichž se minimálně ten žlutý občas objeví z depozitáře i v muzeu značky. Myšlenku volnočasového pickupu tak dotáhla do konce až o pár let později Felicia.