Závodní série BMW Procar neměla dlouhého trvání, mezi lety 1979 a 1980 se uskutečnily jen dvě sezony. Přesto souboje speciálně upravených M1 dodnes fascinují, jestli je to jejich atraktivitou, jezdeckým složením nebo auty samotnými necháme na Vás. Jisté je, že celkem pro potřeby šampionátu vzniklo čtyřicet M1 Procar, některé z nich se ale na okruh nakonec ani nedostaly. To je také případ v pořadí jedenatřicátého speciálu, jehož osudem bylo stát se pouze záložním vozem. BMW se tak rozhodlo tento Procar přestavět zpátky do silniční podoby, v listopadu 1979 pak vůz koupil člověk z německé Mohuče. Od něj se auto dostalo pravděpodobně k jeho dceři a od ní pro změnu v roce 1981 k jistému umělci. Ten ho za dva roky prodal německému dealerství BMW AHG, kde vůz vybavili vlastním paketem AHG M1 Studie, který měl silniční auto přiblížit vzhledově tomu závodnímu.
Celkem takto vzniklo 10 automobilů, „naše“ M1 s VIN číslem končícím na 094 navíc dostala ještě unikátní barevné schéma. V březnu 1984 se auto z Mnichova přesunulo do Ameriky, kde se po splnění emisních limitů a dalších předepsaných regulí začalo objevovat na nejrůznějších akcích. To trvalo až do konce devadesátých let, kdy se M1 dočkala odpočinku jako sběratelský kousek. Na světlo světa se opět dostala až v listopadu 2012, kdy ji převzala společnost Canepa, zaměřující se na renovace a opravy klasických automobilů. Tamní specialisté začali s celkovou renovací M1, která snad jako zázrakem nebyla vůbec napadená korozí nebo rzí. Dokonce se nezúčastnila žádné nehody. Během prací pak byly objeveny stopy po instalaci originálních doplňků Procar, později pak byla závodní minulost auta potvrzena. Lidé z Canepy se tak rozhodli naplnit jeho původní osud a udělat z něj co možná nejvíce originální Procar. Navíc určený pro běžné silnice!
Práce to rozhodně nebyla jednoduchá, už příprava zahrnovala detailní studování dobových materiálů a fotografií. Pak nastalo shánění originálních dílů, cílem bylo totiž jejich použití v co možná nejširší míře. A to se až na pár detailů povedlo beze zbytku. Přítomen je nádherný originální bodykit, včetně monumentálního zadního křídla, nechybí ani původní zrcátka. Originální jsou rovněž kola BBS s centrální maticí, opatřené nově vyrobenými 17palcovými kryty ve stylu původní M1 a pneumatikami Michelin Pilot Sports. Malou změnou prošlo rozšíření předních blatníků, které je nyní menší a lépe tak odpovídá stejnému prvku vzadu. Pověstnou tečku za dílem dělá modrý odstín Basalt z originálního katalogu BMW, použitý však pouze u čtyřech M1 pro někdejší Radu německé automobilky. Mezi běžné zákazníky se nikdy nedostal.
Také kabina byla renovována s co možná největším důrazem na originální proporce. Sedadla tak mají čalounění černou kůží a prošívání šedou nití, odstraněny byly popelník, knoflík elektrického ovládání zrcátek, výdechy ventilace ve dveřích a kličky pro otevírání oken. Čalounění dveří a stropu obstarala perforovaná kůže, další dotyk současnosti přináší dodatečná zvuková a tepelná izolace. Opraveny byly budíky, ukazující nyní červené pole otáček (ležící na hranice 7700 ot./min) a maximální rychlost 200 mil za hodinu (322 km/h). Podvozek disponuje komponenty zavěšení, nápravy, rozpěry nebo spojovací tyče z originálního Procaru. Zbytky kdysi nainstalovaného stavitelného odpružení mají za následek celkově nižší světlou výšku.
Pohonná jednotka s označením M88 putovala do VAC Motorsports a díky použití elektronického vstřikování, na první pohled skrytého do kabátku původního mechanického vstřikování, má nyní 309 kW (420 k) a 430 Nm. Na zadní kola přenáší sílu pětistupňový manuál od ZF. Největším neoriginálním prvkem tak zůstávají brzdy. Původní třmeny totiž nebyly k sehnání, technici tak použili větší od Bremba ze závodního Porsche 962. Ty se zakoušívají do kotoučů z Porsche 935. Kompletní renovace byla dokončena letos a jak jistě uznáte při pohledu do přiložené fotogalerie, auto vypadá naprosto fantasticky. Tím spíš, že jde vlastně o jediný Procar, určený pro provoz na běžných silnicích…