TEST: Škoda Superb - znovu a lépe

Co bylo a je

Když v roce 2001 přišla na trh první generace Škody Superb, přesněji když se na autosalonu točila na podstavci studie nazvaná Montreaux, mnozí v tom viděli symbol definitivního odpoutání se od historie, která tuto značku na léta zakonzervovala v derivátech téhož, tedy tisícovkách, stovkách, stopětkách a stodvacítkách. Byl zde návrat ke světlejším včerejškům, k době předválečné, kdy ze závodu v Mladé Boleslavi vyjížděla ta nejlepší auta, která se řadila na opravdovou špičku.

Na tu se řadil i tehdejší Superb, který vozil třeba naše prezidenty. I ten předposlední se snažil navázat, ale marná sláva, nebylo to ono.

Koncern Volkswagen totiž potřeboval zrecyklovat zastarávající komponenty tehdejšího Volkswagenu Passat a umístil je do vlajkové lodi Škody. Podvozková platforma byla navíc prodloužena, takže auto přišlo o mnoho své torzní tuhosti a také bezpečnosti. Nic nezachránila ani vtipná řešení jako deštník ve dveřích, díra v sedadle spolujezdce, kterou si mohl cestující vzadu provléci nohy a vlastně ani obří prostor, který směle konkuroval vozům o třídu výše. Superb zůstal při veškeré snaze ve svém segmentu outsiderem.

Ačkoliv se v průběhu let vyrojilo mnoho zpráv, že Škoda nechystá pro Superb pokračovatele, objevil se a to v plné kráse. Druhá (novodobá) generace Superbu je o mnoho dospělejší, než byla dosud. A to jak designem, tak použitou technikou.

Základem je podvozek převzatý z Passatu, ovšem díky modulovatelnosti, která se nyní koncernem Volkswagen nese, neztratil prodloužením tuhost. Pod kapotou se ukrývají moderní motory výhradně s přímým vstřikem, vrcholná verze má motor 3,6 a pohon všech kol. Dosud nemyslitelné.

Superb dostal nejen chytrá řešení, ale také moderní techniku. Krom převodovek DSG se šesti až sedmi stupni jde o moderní přeplňované agregáty, adaptivní světlomety, které inteligentně mění tvar kuželu, systém automatického parkování, který sám zavede auto na správné místo, zbrusu novou satelitní navigaci a zkrátka vše co si v autě této třídy můžete přát.

Vypadá docela dobře

K tomu všemu je zde úplně nový design, který jsme zatím viděli jen na studii Joyster. Vše začíná ostře řezanými světlomety, mezi kterými je patrná masivní mřížka chladiče. Mlhovky také nemají v žádném případě kulatý tvar a výraz tváře je celkově noblesní, žádná rozvernost jako u Fabie tu nemá místo, Superb nosí nos trochu nahoru, nesnaží se s vámi hrát, chce být elegantní, chce být nóbl, chce být aristokratem, chce být něco víc než dosud byl.

V těchto linkách pokračuje celé auto. Prolisy na kapotě, blatníky, vše je rozložité, nebojí se skrývat tu a tam nějaký sval, který mu narostl.

Jakkoliv za předek musím designery Škody pochválit, k bočnímu profilu mám výhrady. Jedná se především o prostor kolem zadních sedadel. Nemohu se ubránit tomu dojmu, že designer namaloval krásné, ladné auto a technici mu vzadu udělali vypoukliny, aby měli cestující vzadu dost místa na hlavy. A tu linii oken u nějak dodělali jak to vyšlo. Musím říct, že jde o jediný vyloženě špatný dojem ze vzhledu auta, zbytek už pokračuje s noblesou.

Zadní partie se totiž povedla. Podle škodovky má být příď stejná jako záď, což mi až tak nepřijde, to ji ale na kráse neubírá. Úzké a ostře vyříznuté lampy jen podtrhují přední ostrost a opticky záď nadlehčují. Vzhled jako celek hodnotím vyváženě, nebýt té nešťastné linie střechy, bylo by to bez výhrad.

Interiér zaujme vepředu...

Interiér dává zapomenout na kritiku první generace. Zatímco tehdy se snoubila nuda s designovou ubohostí, novinka je to tom o desítky řádů líp. Ne že by šlo o nějaké extravagantní umělecké dílo, to co se nachází před řidičem je ale nadčasové, elegantní a moderní. K testu jsme dostali interiér v černé barvě, který se k focení ukázal být trochu tvrdým oříškem, nicméně jeho praktičnost je oproti světlým variantám jedinečná.

Na palubní desce naleznete jen minimum tlačítek. Většina potřebného je integrována do rádia s dotykovým displejem, kterým byl testovaný kus vybaven - nutno dodat, že za příplatek. Přes ten je možné ovládat veškeré funkce rádia a na boku zůstávají jen dva sloupečky po třech tlačítkách, kterými je možno ovládat důležité funkce. Pod nimi jsou ještě dvě tradiční otočná kolečka. Nazval bych to dokonalou symetrií.

Níže najdeme automatickou dvouzónovou klimatizaci, která je u Škody nová a novinkou je i v rámci celého koncernu. Její ovládání je intuitivní a příjemné, snad jen některá tlačítka by mohla výt větší, to důležité – regulaci teploty a síly ofuku, najde řidič ihned.

Tunel tradičně přechází v kulisu převodovky. Náš vůz měl klasický manuální šestikvalt, Škodu musíme pochválit za rozsáhlou nabídku robotizovaných převodovek DSG. Převodovka je lemována řadou tlačítek, ta ale byla v našem případě zaslepena, přísluší totiž ovládání funkcí, které jsou až ve vyšší výbavě nebo za příplatek. U nás tak šlo jedině vypnout ESP.

Napravo od palubní desky nalezneme jen odkládací schránu před spolujezdcem a přirozeně také airbag, nalevo je to o něco zajímavější.

Superb dostal nadílku zbrusu nových volantů o třech i čtyřech ramenech a to s i bez ovládání. My měli tříramenný bez ovládání autorádia. Škoda, standardně dodávaným ovládáním si mohli v Mladé Boleslavi trochu šplhnout.

Za volantem najdeme rozměrný displej, kterému Škoda říká Maxi-dot a kolem něj dvojici budíků. Každý má samostatný tubus, nelesknou se a je radost se na ně podívat. Jejich přehlednost je více než příkladná.

...i vzadu

Pojďme se podívat dozadu. Kdesi jsem četl, že v prvním Superbu bylo strastí sedět vepředu a slastí sedět vzadu. Jak se ještě dočtete, strasti na místě řidiče byly odstraněny, slasti na zadní lavici byly zachovány.

I když se Superb smrskl, úspornější zástavba motoru dovolila konstruktérům interiér ještě o trochu zvětšit. Místa na zadních sedadlech je proto více než dost a vy budete jen litovat, že z toho přebytku nemůže kousek nechat pro manželčino městské autíčko. Příjemným doplňkem je panel pro cestující vzadu. Mezi předními sedadly nalezneme displej, který ukazuje přesný čas a teplotu, je u něj i zásuvka na 12V, ve vyšších verzích by nabídl i vytápění pozadí sedících na zadních sedačkách.

Zadní lavice připomíná gauč. Ze tři míst jsou jako obvykle preferována dvě krajní, právě na těch si pasažéři užijí pravého komfortu. Škoda jen vysokého tunelu pod nohami třetího pasažéra.

Asi nejvíc se na téma Superb mluví o dvojitém otevírání kufru. Nevíme kolik procent pasažérů to využije, ale nám se líbil. Vše opravdu funguje jak má a i kdyby nic víc, je to krásná hračička pro hračičky.

Kufr samotný připomíná jeskyni a těžko hledat nákup, který se do něj nevleze. A to ještě čekáme na kombík, který další litry přidá.

Srdcem diesel, na silnici králem

Pod kapotou Superbu jsme měli dvoulitrový diesel o výkonu 103 kW/140 koní, který tvoří střed naftové nabídky. Pod ním se nachází 1,9 77 kW (105 koní), nad ním silnější dvoulitr. S 125 kW (170 koní).

Tento motor není ničím novým a je trochu škoda, že automobilka nenasadila hned od počátku podle všeho lepší motory se vstřikováním Common-rail. „Náš“ Superb měl starší vstřikování čerpadlo-tryska, které se oproti Common-railu projevuje o něco dunivějším charakterem.

To potvrdil i náš test. Úspornost dieselu se projevila tím, že testovací trať auto zvládlo za 6,4 litru, což vzhledem k velikosti není špatné. Dvoulitr má tradičně silný záběr k jeho charakter se k celému auto hodí. Dokáže s ním plynout krajinou úsporně a svižně. Proti notoricky známému motoru nemůžeme mít kromě typického dieselového zvuku výraznějších připomínek.

V novém Superbu jsme se těšili především na silnici. Oproti staršímu modelu má druhá generace o mnoho vyspělejší podvozek a to bylo znát. Na komfortu neztratil ani píď, ovšem získal na sportovnosti. Zatímco minulou generaci bylo třeba do zatáček spíše nutit a kvůli nízké torzní tuhosti se kroutila jako had, nová generace se na točky těší a vrhá se do nich s odvahou.

Ceníkem

Škoda nastavila pro Superb poměrně příznivou cenovou politiku. Nejnižší cena je bez pár korun šest set tisíc korun. I takto vybavený Superb má slušnou výbavu, 7 airbagů, klimatizaci, ESP a podobné asistenty. Je dostupný jen se základním motorem 1,4 TSI.

Vyšší výbava Comfort nabízí navíc autorádio, je ale dostupná ke všem motorizacím.

Střední a testovaná výbava Ambition nabídne navíc tempomat, parkovací asistent, dvouzónovou klimu, bi-xenony a mlhovky s osvětlením zatáček.

Nejvyšší Elegance nabídne autorádio s dotykovým displejem, které bylo dokoupeno i v testovaném voze, kontrola tlaku v pneumatikách, elektricky stavitelná a vyhřívaná sedadla vepředu i vzadu.

Přesný ceník najdete na tomto odkazu na web Škody.

Auto se nám v tomto krátkém testu líbilo. Připravujeme i detailní test této novinky, až v tom se potom ukáží i skryté neduhy. Nám se nová vlajková loď líbí a jsme přesvědčeni, že se Škoda nemá za co stydět.

Za laskavé zapůjčení děkujeme společnosti Vista car Hodonín.

Zobrazit fotogalerii (42 fotografií)