Hyundai má co dělat, aby se na asfaltu rychlostně vyrovnal Citroënu. Přitom právě korejský tým vyhrál úvodní asfaltový podnik roku. Tým se sídlem v Německu čekal jako poslední tovární tým na vítězství ve WRC 2017, i když Neuville vedl jak na Monte Carlu tak i ve Švédsku. Belgičan se sice dočkal satisfakce na Korsice, jenže to bylo až poté, co u C3 WRC Krise Meekea odešel motor.
Michel Nandan, šéf týmu, měl po soutěži ohodnotit výkonnost vozu i20 Coupé WRC: "Myslím, že potřebuje být trošku lepší. Trošku podle mě zaostáváme. Citroën ukázal, že je na asfaltu fantastickým autem. My na tom musíme před dalšími asfaltovými soutěžemi zapracovat. Ale věřím, že inženýři najdou řešení."
Podle Nandana se u Hyundai Motorsport nikdo nebál, když byl Neuville ve vedení, ani s ohledem na jeho dvě předchozí nehody z vedoucí příčky: "Vždycky jsme byli za Thierrym i po jeho dvou menších chybách v prvních dvou soutěžích. Věděli jsme, že to dokáže. Věděli jsme, že má dostatečný náskok pro nedělní zkoušky, takže jsme nebyli neklidní."
Thierry Neuville ale připustil, že první čtyři měsíce sezony byly bolestivé: "Málem jsme dvakrát vyhráli. Už to bylo dlouho od začátku roku. Věděli jsme, že máme rychlost, a byli jsme schopni zajíždět nejrychlejší časy. Většinu času jsme také v soutěžích vedli, ale nedařilo se nám to dovézt až do konce."
V první etapě ale jednička Hyundai nedokázala držet krok s Citroënem Krise Meekea ani s Fordem Sébastiena Ogiera. Jenže druhý den Neuville přeskočil Ogiera přesně v době, kdy Meekea vyřadila technika. "Od tohoto víkendu jsem očekával hodně, protože se jelo na asfaltu a my jsme na něm byli rychlí. Také z testů jsem měl dobrý pocit.
Ale rally nezačala tak, jak jsme čekali. Neměl jsem dobrý pocit - zdálo se mi, že jedu rychle, ale časy tomu neodpovídaly. Sice nebyly špatné, ale nebyly takové, jaké jsem čekal. Zareagovali jsme na to a zapracovali trošku na autě. Ale druhý den se také změnily tratě, což nám dalo šanci ukázat plný potenciál auta na odlišném druhu trati. Díky tomu jsme vyhráli," zakončil trojnásobný vítěz soutěže WRC.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?