Björn Waldegard, Andrew Cowan a Tommi Mäkinen byli zařazeni do rallyové síně slávy. Připojí se tak k jezdcům jako Erik Carlsson, Paddy Hopkirk, Rauno Aaltonen, Timo Mäkinen, Walter Röhrl, Hannu Mikkola, Michale Moutonová a Carlos Sainz.
Björn Waldegard se celkově mistrem stal sice až v roce 1979, ale do té doby už měl vyhrané všechny důležité soutěže. S vítězstvími na Monte, Safari a RAC byl Björn prvním jezdcem, který vyhrál tři nejdůležitější soutěže své doby.
Andrew Cowan vyhrál v roce 1968 pověstný maraton z Londýna do Sydney, jehož délka byla 16 000 km. V roce 1977 tento kousek dokázal zopakovat. Také 29 000 km pouť po Jižní Americe dokázal ovládnout. Později stál za továrním týmem Mitsubishi v rally, který vyhrál kromě jiného čtyři tituly.
Jezdcem, který s Mitsubishi tyto čtyři tituly vyhrál, je Tommi Mäkkinen. Od roku 1996 do roku 1999 nenašel v boji o titul přemožitele. Dokázal získat 24 vítězství, což byl na tehdejší poměry rekord.
Rally síň slávy je organizována Finským autoklubem a společností Mobilia, která ve Finsku provozuje automobilové muzeum. Jezdce vybírá mezinárodní komise tvořená z činovníků, jezdců a zástupců medií.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?