Jsou za námi 4 soutěže MS, jedna na asfaltu (pokud tedy budeme Mote Carlo považovat za asfaltové, což bychom podle mého letos spíše mohli), druhá na sněhu a třetí se čtvrtou na šotolině. Pojďme se tedy trochu blíže podívat na to, co nám úvodní soutěže roku 2012 napověděli o rozložení sil v MS.
Záměrně jsme s tímto rozborem počkali až po letošní druhé šotolinové rally, Rally Portugal, protože je nutné si přiznat, že v Mexiku neměla značka Mini odpovídající zastoupení (i když je otázkou, zda-li má Mini vypovídající zastoupení i v soutěžích, kde startuje Prodrive, protože o čelo je schopný bojovat jen Dani Sordo). Problémem našeho rozboru je, že Citroën v Portugalsku záhy přišel o Sébastiena Loeba (bez možnosti využití systému Rally 2) a také časté výpadky Fordu v různých soutěžích, takže jezdci mohli jet naplno a nemuseli se strachovat o výsledek. Zároveň připomeňme, že i Ford jel většinu Monte Carla s jedním vozem, protože organizátoři se rozhodli systém Rally 2 na této legendární soutěži zakázat.
Pokud bychom rozložení sil v letošním šampionátu posuzovali podle počtu vyhraných zkoušek, tak by byl nejrychlejším vozem Ford Fiesta RS WRC (jenom připomínám, že v rozboru se výrazně projevila neúčast Prodrivu potažmo Daniho Sorda v Mexiku). Speciál postavený M-Sportem má na kontě 45 vyhraných rychlostních zkoušek. Největší měrou se na tomto čísle podílel tovární tým, to je jasné. Jari-Matti Latvala zaznamenal nejrychlejší čas na 22 testech. Petter Solberg vyhrál RZ v letošním roce 16krát. Po 3 vítězstvích si s Fordem připsali ještě Ott Tänak a Mads Ostberg, jednou se radoval také Chris Atkinson.
Druhým "nejrychlejším" vozem je Citroën DS3 WRC. Ten má na svém kontě 32 vyhraných zkoušek. Tovární tým se zcela pochopitelně na tomto čísle podílel nejvíc. Sébastien Loeb se radoval ve 20 případech, Mikko Hirovnen v 10 (zajímavostí je, že v Portugalsku, kde vyhrál, nebyl nejrychlejší na žádné RZ). I s Citroënem se ve dvou případech radovali soukromníci. Jednu zkoušku vyhrál Thierry Neuville a jednu také Nasser Al-Attiyah.
Jako "nejpomalejší" vůz by z tohoto srovnání vyšel Mini John Cooper Works WRC. Vítězné RZ na jeho konto načítá pouze Dani Sordo, který je navíc limitovaný omezeným množstvím startů (například ze zmíněných 4 soutěží je to plných 25 %). Španěl dokázal s Mini vybojovat nejrychlejší čas 8krát.
Zajímavé je také se podívat na to, na jakých površích se různým vozům dařilo. Ford ze 45 vyhraných zkoušek vyhrál pouze 5 na asfaltu, Mini letos vyhrálo 1 na sněhu a 1 na asfaltu, zbylých 6 vyhraných zkoušek pochází z portugalské šotoliny (respektive spíše bláta). Citroën má vítězství poměrně rovnoměrně rozložená na všech površích.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?