Richard Burns, mistr světa z roku 2001, zemřel v Londýně 25. listopadu 2005 po asi rok a půl trvajícím boji s rakovinou mozku. Byly to čtyři roky od doby, kdy vybojoval jeho mistrovský titul.
Jeho kariéra se nachýlila ke svému konci v závěru roku 2003, když byl Richard v boji o titul. Burns byl v čele průběžného pořadí již osm měsíců, tedy od února 2003. Do konce sezony zbýval ještě jeden závod. Vítězství v domácím prostředí mu mohlo zajistit jeho druhý titul.K tomu však bohužel nikdy nedošlo. Při cestě na rally Velké Británie v Cardiffu, vyjel z cesty, když řídil svoje Porsche 911 GT3. To byl start největší bitvy jeho života. V létě roku 2004 byl schopen opustit nemocnici, protože se jeho zdravotní stav zjevně zlepšoval. Richard nebyl nějak extravagantní člověk: Neliboval si v kupování privátních letadel a apartmánů v Monaku jako někteří z jeho rivalů. Místo toho létal normálními lety a bydlel v Andoře, kde nacházel více klidu. Vždy říkal, že má rád pohled na Andoru a místní lidi – jednoduché a normální věci. Jeden jeho blízký přítel jednou prohlásil: „Richard chce opravdu jen ty základní věci: Žít a milovat. To ostatní je až potom.“V MS dokázal tento Brit vyhrát 10 soutěží a celkově zaznamenal 275 nejrychlejších časů na RZ. Jeho styl inspiroval spoustu rallyových jezdců, například Sébastiena Loeba: „Když jsem se učil řídit vůz WRC, tak Richard byla osoba, kterou jsem se snažil napodobit. Jezdil velmi čistě a precizně, kontrola, jakou měl nad vozem, byla fantastická. Za to, jak v současnosti jezdím, vděčím z velké části právě Richardovi.“Burns se měl po angažmá v Peugeotu vrátit v letech 2004 a 2005 do týmu Subaru, kde získal titul. Po ukončení kariéry v MS se spekulovalo, že by mohl Richard nastupovat na Rally Dakar. Jeho dlouholetý spolujezdec, Robert Reid, říká na adresu svého kolegy toto: „Myslím, že mladí jezdci udělají dobře, když se něco naučí z „Richardovi knihy“. Richard inspiroval spoustu mladých jezdců. A nejenom jezdců, i spoustu jiných lidí, já jsem jedním z nich.“
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.