Diktátoři se většinou nechávali vozit v těch nejluxusnějších a nejbezpečnějších vozech dostupných ve své době. Nic na tom neměnilo ani to, když požadovaný vůz pocházel třeba z produkce nepřátelské mocnosti. Rumunský diktátor Ceaușescu si však radši nechal postavit speciál na základech domácí značky.
ARO, neboli Auto Romania, začalo s výrobou už v roce 1957. Prvni dvě dekády v továrně vznikaly licenční verze sovětského GAZ-69, pod názvem ARO M461. V roce 1972 ale ARO uvedlo na východní trhy svůj nový, lokálně vyvinutý model ARO 24. To se během následujících 34 let, kdy se díky menším modernizacím jej dařilo stále držet ve výrobě, dočkalo mnoha verzí karosérie. Kromě krátké a dlouhé osobní verze tak vyjel i pick up, valník nebo vojenské varianty.
V roce 1977 vznikl na rozkaz samotného Nicolae Ceaușescu na základě delší prodloužené verze speciální model nazvaný ARO 304. Ačkoliv v tu dobu už ARO uvádělo na trh modernizovanou verzi svého druhého modelu, Ceaușescovo 304 je stále založeno na první verzi se světly z Dacie.
Prodloužený vůz měl být využíván především pro tehdy populární vojenské přehlídky, celá zadní část střechy se tak dá otevřít a nechybí ani střešní madlo pro cestující diktátory. Kromě toho dostalo ARO kožený interiér, klimatizaci a spousty chromu, které jej vizuálně ještě více odlišily od poněkud utilitárního základu. Kupodivu však 304 přišlo o pohon všech kol, místo něj se Ceaușescu spokojil jen se zadní poháněnou nápravou. Kromě této uzavřené verze vznikl ještě minimálně jeden kus s karosérií landaulet, tedy se zcela chybějícím kusem střechy za polouzavřenou kabinou řidiče. Pod kapotou zůstal standardní čtyřválec L25 o objemu 2.5 litru s výkonem 83 koní.
Po dalším faceliftu modelu 24 v roce 1985 se vyrobila i nová verze pro Ceaușesca, nazvaná tentokrát 306. Ta tedy přišla o přední světla z Dacie, pro změnu však dostala zadní z Oltcita. Jinak šlo o vpodstatě totožný vůz jako předchozí 304, určený pro přehlídky. V tomto voze také v roce 1987 Ceaușescu provezl Michaila Gorbačova po ulicích Bukurešti. Gorbačov o tom údajně původně nechtěl ani slyšet, z Moskvy si totiž nechal dovézt vlastní limuzínu, Ceaușescu však trval na využití rumunského stroje. Dohromady bylo vyrobeno 4 nebo 6 vozů obou modelů dohromady a po pádu režimu byly všechny vydraženy.
Jeden z nich, z první série 304, se právě teď dostal do prodeje v Rumunsku. Uzavřená verze s otevírací střechou se v dražbě dostala do rukou kontroverznímu podnikateli Ovidiu Tenderovi. Tomu bylo ARO spolu s dalším majetkem zabaveno státem a samotný podnikatel šel za podvody a praní špinavých peněz na 12 let do vězení. ARO 304 z roku 1977 bude vydraženo 31. ledna a cena začíná na 34 tisících USD.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.