Neznámé hot hatche z Evropy i ze světa? O těchto kouscích jste zřejmě ještě neslyšeli

Citroën Visa GTi – Ve své době jeden ze základních a nejlevnějších modelů Citroënu, postavený na podvozku Peugeotu 104, nevypadá jako vhodný základ pro stavbu hot hatche, ale i ten dostal u PSA populární verze GTi. Ta přišla až ke konci výroby, tedy pro faceliftovanou verzi, a od standardního modelu se lišila výrazným oplastováním a především dvěma páry kulatých světel na přídi. Především se ale pod kapotu nastěhoval motor XU5J s výkonem 105 koní, stejný jako u legendárních Peugeotů 205 GTi 1.6 a 309 GTi 1.6. To stačilo 870 kg těžkému vozu k maximální rychlosti 188 km/h a akceleraci z 0 na 100 za 9.5 sekundy, což jsou srovnatelné údaje s 205 GTi. O rok později pak vůz dostal vylepšený motor XU5JA s výkonem vyšším o 10 koní. I přes to, že vůz nabídl podobné výkony jako 205 GTi a byl v soudobých recenzích chválen, se nikdy nestal prodejním úspěchem, zřejmě pro svůj zastaralý vzhled a nabídku pouze pětidvéřové karosérie.

Talbot Sunbeam Lotus – Malý hatchback vyvinutý britskou pobočkou Chrysleru na požadavek britské vlády, aby se zachránila pracovní místa v továrně, se začal prodávat v roce 1977 a dočkal se pozitivních ohlasů. Ani on však nedokázal zachránit svou mateřskou firmu a ta byla o dva roky později odkoupena skupinou PSA. Spolu s novým jménem Talbot přišla i sportovní verze Sunbeamu. Jako první se na trh dostal Sunbeam Ti s 1.6 litrovým motorem o výkonu 100 koní, ve stejnou dobu už však nabíhala výroba mnohem zajímavější verze. Na té spolupracovalo PSA s Lotusem a Sunbeam tak dostal vyladěný motor původem od Lotusu, čtyřválec 2.2 DOHC 16v, s výkonem 152 koní. Kromě motoru si u Lotusu pohráli i s podvozkem a namontovali do vozu převodovku ZF. Po uvedení na trh se vůz dočkal nadšených recenzí a rally verze úspěchů ve WRC. V roce 1981 Talbot díky tomu získal titul mezi výrobci. 

Proton Satria R3 – Malajská verze japonského Mitsubishi Colt se dočkala hned několika sportovních verzí a na všech se podílel britský Lotus,který tou dobu Protonu patřil. První pokus Protonu o hat hatch se jmenoval Satria GTi a pod kapotu dostal 1.8 litrový čtyřválec od Mitsubishi s výkonem 138 koní. Na první pohled se vůz odlišoval agresivním body kitem a nálepkami Handling by Lotus. Kromě Malajsie se vůz dostal do prodeje například i ve Velké Británii. O šest let později Proton Motorsport spolu s Lotusem upravil základní GTi a pojmenoval jej R3, neboli Race, Rally, Research. Zatímco motor zůstal totožný, podvozek se dočkal výrazného vyztužení, lepšího zavěšení a odlehčení, dosaženého mimo jiné i odstraněním odhlučnění a airbagu řidiče. Takto upravený vůz se prodával jen v limitované produkci 150 kusů. Faceliftovaná verze Satria Neo R3 už dostala motor CamPro, vyvinutý přímo ve spolupráci Protonu a Lotusu. Ten nabízel i přes nižší objem 1.6 podobný výkon 135 koní, což stačilo k dosažení maximální rychlosti 240 km/h a zrychlení z 0 na 100 za 9 sekund.

Daihatsu Charade GTti – Tříválcový japonský minivůz s objemem 993 ccm nevypadá jako seriózní zástupce kategorie hot hatch, toto vozítko však bylo prvním sériově vyráběným vozem s výkonem 100 koní na litr a nejrychlejší litrový vůz. Třetí generace Charade, která se ve výrobě mimochodem udržela celých 25 let, byla dostupná v řadě karosářských verzí, sportovní GTti však pouze jako třídveřový hatchback. Díky váze pouhých 850 kg si tak výkonově Charade trouflo a překonalo i známější Fiat Uno Turbo a ve zrychlení z 0 na 100 za 7.7 sekundy se vyrovnalo Golfu GTi s 1.8 l motorem, to vše samozřejmě s mnohem nižší cenovkou. Vzhledově se GTti příliš nelišilo od ostatních variant, Daihatsu zvolilo velmi decentní úpravu nárazníků, samozřejmě s nezbytným nápisem twin cam 12v turbo na dveřích.

Suzuki Ignis Sport – Suzuki Ignis se snaží prezentovat jako malý crossover, hlavně první generace před faceliftem však nebyla ničím jiným, než trochu vyšším hatchbackem. To platilo zejména pro sportovnější verzi Sport, která se nabízela pouze v třídveřové verzi. Oproti standardu měla snížený podvozek, tvrdší odpružení, převodovku s kratšími převody, sportovní body kit a lepší výfuk. Kromě toho přišla o ližiny na střeše. Do interiéru se nastěhovaly sportovní sedačky Recaro a palubní deska dostala karbonové prvky. Motor zůstal stejný jako u běžné verze, nově však naladěný na 114 koní. Takto upravený Ignis dosáhl maximálky 185 km/h a zrychlení z 0 na 100 za 8.9 sekundy. To nestačilo na podobně zaměřené konkurenty a ani recenze nebyly příliš nadšené, verze Sport se tak ve výrobě udržela pouhé dva roky.

Renault 19 16S – Poslední Renault s číselným označením byl svého času velmi častý i na českých silnicích, téměř vždy však v běžných verzích. Koncem roku 1990 se na trh dostala verze označená jako Renault 19 16S, neboli 16 soupapes, francouzsky ventily. Čtyřválec DOHC o objemu 1.8 litru a výkonu 125 koní poskytoval vozu zrychlení z 0 na 100 za 8.2 sekundy a maximálku 215 km/h. To byly srovnatelné hodnoty se soudobým Peugeotem 309 GTi 16V. Reakce na vůz byly pozitivní, chválí skvělou ovladatelnost a živý motor, který navíc nabízel nižší spotřebu než konkurence. Na pohled se dala sportovní verze odlišit výrazným sáním na kapotě, sportovními nárazníky, nástavci prahů, spoilerem na zádi a 15“ koly Speedline SL401, v interiéru pak díky sportovním sedačkám Recaro.

MG Metro Turbo – Malý Austin Mini Metro byl vytvořen jako nástupce legendárního Mini a ve své době patřil k nejlevnějším vozům na evropském trhu. V roce 1982 se British Leyland rozhodl nabídnout sportovnější verzi vozu a použil pro něj už několik let nepoužívanou značku MG, proslavenou dlouhou tradicí výroby roadsterů. Nové MG Metro Turbo dostalo čtyřválec 1.3 L z Mini Cooper s výkonem 93 koní. Kromě toho se do vozu dostalo mimo jiné nové odpružení vyladěné Lotusem, sportovní výfuk nebo sodíkem chlazené ventily. V interiéru dostala hodně prostoru červená barva, ve které byly vyvedeny pásy, koberečky či prošívání sedaček a místo standardního volantu přišel sportovní. Karosérie byla upravena agresivnějším body kitem a pro 80. léta typickými nápisy Turbo na dveřích. Lehký prcek i přes malý výkon dokázal vytáhnout až 185 km/h a zrychlení z 0 na 100 trvalo 8.9 sekundy.

Shanghai Maple Hisoon Sports – Odvážně pojmenovaný hatchback od dnes už neexistující čínské značky si vzal inspiraci spíše ve vizuálním aspektu hot hatche. Standardní Hisoon je kopií Citroënu Fukang, známého v Evropě jako ZX. Sportovní verze nabídla navíc agresivnější nárazníky, spoiler, rozšířené prahy, sportovní kola a černou masku s hrdým nápisem Sports. Především se ale snažil zaujmout zvláštním mohutným chromovým přídavkem nad maskou a falešnými svislými světlomety na víku kufru. Po technické stránce přitom vůz zůstal nezměněn, pod kapotou zůstal 1.5 litrový čtyřválec od Geely poskytující 92 koní a maximální rychlost 130 km/h. Nejde tedy opravdu o hot hatch, patří ale k vůbec prvním čínským pokusům o sportovnější verzi. Je proto nečekané, že tento pokus přišel právě od Shanghai Maple, čínské obdoby Dacie.