Automobilka Fiat vyrobila téměř devět milionů kusů kompaktního modelu Uno, což z něj dělá jeden z vůbec nejúspěšnějších vozů této tradiční italské automobilky. Kromě nadprůměrné obliby a slušných jízdních vlastností se však mohlo Uno pochlubit ještě jednou výjimečnou záležitostí: automobilka ho naučila mluvit již v osmdesátých letech!
Fiat Uno spatřil světlo světa poprvé v roce 1983 a poměrně rychle se z něj stal miláček motoristů po celém světě. Platforma, na které bylo Uno postaveno, se dokonce stala osmou nejvyráběnější platformou v automobilové historii. Na velkolepé úspěchy Una se později pokusilo navázat ještě Punto, ovšem to už předbíháme.
Automobilka Fiat věnovala Unu velkou pozornost - a to nejen při jeho vývoji a propagaci. Někteří majitelé totiž mohli uvnitř svého vozu najít mluvící brožurku, tzv. "Cartolina Musicale." V podstatě se jednalo o velmi zjednodušený gramofon, který ke svému provozu nepotřeboval nic než jen lidskou sílu.
Celý koncept byl skutečně velmi prostý. Hudební karta se skládala z vinylové desky, gramofonové jehly a kartonu, který sloužil jako obal, držák jehly, držák desky a také jako rezonátor.
Tato unikátní výbava, která byla součástí vozidel z roku 1983, je dnes skutečnou raritou. Uvnitř obalu je nápis "La voce della Uno!" a samozřejmě stručný manuál, jak si hlas Una poslechnout. V praxi stačilo jen ohnout jednu stranu kartonu a poté prstem roztočit desku.
Majitelé kompaktního Fiatu se navíc po otevření desek dozvěděli, že jejich Uno je Comodosa (pohodlné), Sciccosa (nóbl), Risparmiosa (skromná) a Scattosa (agilní).
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?