Ještě donedávna se celý svět obával, aby se Kim Čong-Un nerozhodl shodit bombu. Svým způsobem, značně metaforicky, se toho ale obává i jeho ochranka, jejíž povinnosti se vztahují dál, než by si byl kdokoliv ochoten připustit. Kim Čong-Un totiž vykonává svou spotřebu zásadně na privátní toaletě, která s ním všude cestuje
Kim Čong-Un toho ve svém prezidentském / diktátorském úřadu zatím moc nenacestoval, nicméně když už se vypravil na jednání do sousední Číny, zvolil k tomu poněkud zastaralý způsob cestování, kterým je vlak. To má jistě řadu bezpečnostních výhod, ovšem také jednu výhodu ryze praktickou.
O Kimově režimu ani o jeho výpravách toho moc nevíme, ovšem jedna z nejabsurdnějších informací vyplynula na světlo již před mnoha lety. Ať už se vypraví kamkoliv, vozí si sebou soukromou toaletu. Ta s ním tak cestovala jak vlakem do Pekingu, tak zřejmě v jednom z luxusních Mercedesů do Panmudžonu.
„Místo veřejných toalet využívají vůdci KLDR svůj soukromý záchod, který si sebou berou všude na svých cestách," uvedl pro The Post Lee Yun-keol.
Ten pracoval na velení severokorejské ochranky, ovšem v roce 2005 se rozhodl utéci do Jižní Korei, kde v současnosti vede centrum zabývající se sbíráním a zveřejňováním informací o KLDR.
První zprávy o automobilu s neobvyklým nákladem se před lety objevily v publikaci Daily NK, podle které jsou i exkrementy vůdce KLDR předmětem zájmu severokorejské ochranky, jak uvádí web AutoBlog.com. Podle Daily NK je záchod umístěn v jednom z doprovodných vozidel ochranky a využít ho smí pouze severokorejský vůdce.
Následně se odebírají vzorky, pomocí kterých lékaři monitorují vůdcovo zdraví a zároveň se předchází tomu, aby se k těmto "informacím" dostali zahraniční zpravodajci. „Vůdcovy exkrementy obsahují informace o jeho zdravotním stavu, takže se nemůžou jen tak někde nechat," uvedl Lee.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?