Když se řekne driftování v Japonsku, většina z nás si představí zakroucené horské silnice, výkonné sportovní vozy s pohonem zadních kol, tuny bílého dýmu a řev motorů. Tahle klasická forma driftování je však poněkud nákladná a ne každý si ji může dovolit. Japonští kutilové proto přišli s geniálním způsobem, jak dostat do světa driftování desítky nových tváří.
Vše co potřebujete je starší automobil z třídy Kei s pohonem předních kol, jedna sada kvalitních letních pneumatik na přední nápravě, starší zimní pneumatiky na zadní nápravě a PVC trubku obřích rozměrů.Proč právě Kei Car a rozdílné sady pneumatik? Hned vysvětlíme.
Tzv. Kei Cars je speciální třída malých automobilů vhodných do měst, které se vyznačují motory s objemem do 660 ccm a s maximálním výkonem 63 koní. Omezeny jsou také jejich rozměry, které mohou dosahovat maximálně 3.4 m x 1.48 m. Pokud tyto atributy vůz splňuje, dostane žlutou značku a jeho majitel platí mnohem nižší daně a poplatky spojené s jeho provozem. Navíc jsou to vozítka poměrně lehká, čiperná a hlavně laciná.
Největší kouzlo driftování s Kei Cars ale spočívá v rozměrných PVC "prstencích" ručně nařezaných z 4 metrové vodovodní trubky určené pro akvária. Tyto prstence se pak nazouvají na prázdné zimní pneumatiky, které se následně nahustí a umístí na automobil. Proč právě zimní gumy? Protože jsou měkčí, prstenci se přizpůsobí a nedovolí mu příliš se protáčet. Na přední nápravě jsou pak klasické letní silniční gumy.
Možná si říkáte, že je to příliš rozruchu kolem driftování na kusu plastu, nicméně nesmělo by to být Japonsko, aby vše nebylo domyšleno do nejmenšího detailu. Během "klouzání" se na asfaltu se samozřejmě plast velice rychle zahřívá, nicméně většina vozů je vybavena i speciálním chladícím systémem, který na zadní kola neustále stříká vodu, čímž se prstence chladí a déle vydrží.
A největší výhoda? Samozřejmě cena. automobily z třídy Kei totiž pořídíte už za nějakých 300 dolarů, tedy cca 6 100 Kč. Ostatní potřebné úpravy pak seženete doslova za pár korun, které si můžete vydělat prodejem náhradních dílů z odlehčeného vozu. Zkrátka geniální způsob, jak učinit driftování dostupnější ale pořád zábavné.
Celý koncept pak vlastně připomíná driftování s "tácy pod koly", kdy se pod zadní kola automobilu dají plastové tácy z fastfoodů, zatáhne se ruční brzda a můžete se směle pokoušet o drift. V případě PVC trubek by však měl být vůz lépe ovladatelný a navíc vám trubky vydrží delší dobu.
Opět je tak potřeba smeknout před šikovností a důvtipem japonských řidičů a drifterů, kteří s touto bohulibou zábavou přišli a neustále ji činí zajímavější a pestřejší.
Segment ostrých hatchbacků neboli „hot-hatchů“ mám velice rád. Jedná se o dostupné vozy s levným servisem, které řidiče baví při každé jízdě a zároveň se s nimi dá jezdit i každý den po městě. V posledních letech jsou bohužel téměř vyhynulým druhem – mluvím například o hravé Fiestě ST, precizním Hyundai I20 N, ale i o Renaultu Clio RS, Peugeotu 208 GTI či VW Polo GTI. Je nová Škoda Fabia 130 autem, které zaujalo místo po těchto legendách?
Tento týden v naší redakční garáži zaparkoval Superb s benzinovým dvoulitrem 2,0 TSI o výkonu 150 kW. Na papíře možná nepůsobí tak působivě jako vrcholná verze s pohonem všech kol, ale právě během běžného provozu ukazuje, proč by mohl být pro většinu zákazníků tou nejlepší volbou.