Když se řekne driftování v Japonsku, většina z nás si představí zakroucené horské silnice, výkonné sportovní vozy s pohonem zadních kol, tuny bílého dýmu a řev motorů. Tahle klasická forma driftování je však poněkud nákladná a ne každý si ji může dovolit. Japonští kutilové proto přišli s geniálním způsobem, jak dostat do světa driftování desítky nových tváří.
Vše co potřebujete je starší automobil z třídy Kei s pohonem předních kol, jedna sada kvalitních letních pneumatik na přední nápravě, starší zimní pneumatiky na zadní nápravě a PVC trubku obřích rozměrů.Proč právě Kei Car a rozdílné sady pneumatik? Hned vysvětlíme.
Tzv. Kei Cars je speciální třída malých automobilů vhodných do měst, které se vyznačují motory s objemem do 660 ccm a s maximálním výkonem 63 koní. Omezeny jsou také jejich rozměry, které mohou dosahovat maximálně 3.4 m x 1.48 m. Pokud tyto atributy vůz splňuje, dostane žlutou značku a jeho majitel platí mnohem nižší daně a poplatky spojené s jeho provozem. Navíc jsou to vozítka poměrně lehká, čiperná a hlavně laciná.
Největší kouzlo driftování s Kei Cars ale spočívá v rozměrných PVC "prstencích" ručně nařezaných z 4 metrové vodovodní trubky určené pro akvária. Tyto prstence se pak nazouvají na prázdné zimní pneumatiky, které se následně nahustí a umístí na automobil. Proč právě zimní gumy? Protože jsou měkčí, prstenci se přizpůsobí a nedovolí mu příliš se protáčet. Na přední nápravě jsou pak klasické letní silniční gumy.
Možná si říkáte, že je to příliš rozruchu kolem driftování na kusu plastu, nicméně nesmělo by to být Japonsko, aby vše nebylo domyšleno do nejmenšího detailu. Během "klouzání" se na asfaltu se samozřejmě plast velice rychle zahřívá, nicméně většina vozů je vybavena i speciálním chladícím systémem, který na zadní kola neustále stříká vodu, čímž se prstence chladí a déle vydrží.
A největší výhoda? Samozřejmě cena. automobily z třídy Kei totiž pořídíte už za nějakých 300 dolarů, tedy cca 6 100 Kč. Ostatní potřebné úpravy pak seženete doslova za pár korun, které si můžete vydělat prodejem náhradních dílů z odlehčeného vozu. Zkrátka geniální způsob, jak učinit driftování dostupnější ale pořád zábavné.
Celý koncept pak vlastně připomíná driftování s "tácy pod koly", kdy se pod zadní kola automobilu dají plastové tácy z fastfoodů, zatáhne se ruční brzda a můžete se směle pokoušet o drift. V případě PVC trubek by však měl být vůz lépe ovladatelný a navíc vám trubky vydrží delší dobu.
Opět je tak potřeba smeknout před šikovností a důvtipem japonských řidičů a drifterů, kteří s touto bohulibou zábavou přišli a neustále ji činí zajímavější a pestřejší.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.