V Turkmenistánu byl vydán zákaz prodeje černých automobilů, který vydal tamní diktátor Gurbanguly Berdimuhamedov.
Na důkaz toho, že nemá rád černá auta, si hned po vydání nařízení pořídil bílou limuzínu. Následně trval na tom, že vysocí vládní i mediální úředníci mají udělat to stejné, takže vyměnit svá černá vozidla za auta v bílém laku. Již v průběhu letošního ledna si někteří dovozci stěžovali, že mají velký problém dostat na území Turkmenistánu dostat auta s černou karoserií.
Inspekce motorových vozidel v Ašchabatu, také údajně odmítá kontrolovat černá auta. Navíc centrální celní úřad vydal nařízení zakazující import černých automobilů. Jeden z dovozců celou věc komentoval tak, že mu přítomný pohraniční celník řekl: „Měli byste kupovat bílá auta, protože bílá barva nosí štěstí.” No buďme rádi, že nežijeme v Turkmenistánu, zmíněný důvod je dost slabé odpostatnění zákazu černých aut.
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?
Mini Cooper S není nejlevnější ani nejrychlejší hothatch na trhu, přesto patří mezi ty nejžádanější. Důvod je jednoduchý – styl, charisma, tradice a jízdní projev. Nestojí málo, ale jako 2 roky stará ojetina s nízkým nájezdem už může začít dávat smysl.