Nikola Dvořáková - Rychlost a adrenalin mě baví

Na úvod se nám prosím trochu představ…

Jmenuji se Nikola Dvořáková, je mi 26 let a pocházím z malého města nedaleko rallysportem proslulé Mladé Boleslavi, z Mnichova Hradiště.

A jak dlouho se věnuji motorsportu? Rally jako takovou jsem začala vnímat někdy v roce 2006 při Rally Bohemia a stala se tak věrnou divačkou. O 5 let později přišel první závod, a tím začala éra různých amatérských závodů se sériovým autem. V roce 2015 následovala koupě závodní Škody Favorit a dvě kompletní sezóny na podnicích pořádaných Milanem Blahoutem známých pod názvem Amater Rallye Cup. V druhé sezóně se zadařilo jak ve třídě, tak i v divizi a přišel čas se zamyslet nad tím, co dál.

Máte rádi rally? Hledáme nové lidi do redakce. Napište nám na redakce@rallyzone.cz a staňte se naším redaktorem.

Co bylo hlavním impulsem usednout do sportovního auta na sedačku řidiče?

Ty impulsy přicházely postupně od dětství, volantem jsem točila už jako malé dítě na klíně rodičů. Později doprovázela taťku na všech jeho amatérských závodech od Car Winter Cupu, přes výše zmiňovanou Amater Rallye až po Volný pohár. Fotila jsem, natáčela, stříhala videa, dokonce i párkrát usedla na sedačku spolujezdce a tiše snila, že jednou budu řídit auto tak jako on. Teď tu děláme rozhovor s firmou SILPONIX Racing, která mi pronajala již zmíněný vůz šedé barvy zn. Honda pro Rally Vyškov a já si žiju svůj velký sen! :-)

Jaké byly tvé pocity z této první větší soutěže? Byl to strach nebo spíše natěšenost a zvědavost?

Jelikož se skutečně jednalo o můj první opravdový závod, poprvé se spolujezdcem a na rozpis, velký respekt tam určitě byl a bude i nadále. Ale jednoznačně převažovaly natěšenost a zvědavost nad tím, jak se nám bude dařit. Po několika letech snění jsem najednou stála na startu Rally Vyškov. Nepopsatelný pocit.

Jela jsi s Hondou Civic VTi. Pokud se nemýlím, jsi spíše zvyklá na jinou techniku, než se kterou jsi startovala na této soutěži. Měla jsi možnost před startem si auto vyzkoušet, jak se ti v něm pojede a tzv. „osahat si volant“?

Ano, týden před Vyškovem jsem měla možnost závodit s Lotus Elise na maďarském Hungaroringu. Dvě různé disciplíny, dvě naprosto odlišná auta, takže nebylo vždy snadné se přeorientovat. Vše bylo ale snazší hlavně díky krátkému testu, který jsem s Hondou Civic od SILPONIX Racing měla možnost absolvovat na letišti v Biskupicích. Stačilo pár kilometrů na to, abych věděla, že s tímto autem bude velká zábava, a začalo netrpělivé odpočítávání dnů do startu Rally Vyškov!

Jak jsi byla spokojená s pronájmem závodního auta od firmy SILPONIX Racing?

Musím říci, že naprosto. Je úžasné najít lidi, kteří pro Váš výsledek udělají maximum, vytvářejí pohodovou atmosféru v servisní zóně, na cílové rampě a vidíte, že je to baví. To má pro mě velkou hodnotu, která byla ještě podtržena na 100 % připravenou technikou. Díky tomu jsem od prvního kilometru autu věřila a mohla se tak soustředit jen na náš výkon.

Probíhal závod podle tvých představ nebo sis něco představovala trošku jinak?

Mám-li být upřímná, před závodem jsem vůbec nečekala, že bychom ve třídě mohli bojovat o stupně vítězů, natož pak o prvenství. S Ondrou jsme ale nasadili rozumné tempo a nijak nebláznili. I když jsem se ani přesto nevyhnula chybám, a to na šotolině v Zelené Hoře a hlavně v retardéru na Ivanovické bráně. Následný souboj o první místo ve třídě 9, měl ale sakra velký náboj. Jinak vše fungovalo skvěle, počasí ideální, dobré tempo, bezchybný Ondra na sedadle spolujezdce a zlepšování se v druhých průjezdech. Věřím, že do budoucna je tedy na čem stavět.

Jela jsi spíše hlavou, aby se nestalo nic posádce a autu, nebo jsi jela cíleně za pohárem? Nebo obojí?

Hlavním cílem bylo učit se, odjet celou délku závodu a odnést si z toho co nejvíce zkušeností. Jak už jsem psala v odpovědi výše, do závodu jsem doopravdy nenastupovala s ambicemi na umístění. Když jsme ale před poslední RZ ztráceli 8 vteřin na vítězství, řekli jsme si, že to zkusíme. V tomto musím znovu vyzdvihnout Ondru Nováka, který má na vítězství obrovskou zásluhu a kterému tímto ještě jednou děkuji.

Líbily se ti jednotlivé „erzety“ na této známé soutěži? A která RZ se ti nejlíp jela?

Líbily se mi všechny tři úseky, nejvíce pak asi Ivanovická brána. A jelikož mám ráda i nezpevněný povrch, užívala jsem si také všechny šotolinové úseky. Největší respekt ve mně pak vzbuzovala asi Račická RZ.

Podporuje tě v tomhle koníčku rodina a přátelé?

Ano, dělat tento sport bez podpory nejbližších by snad ani nešlo. Mám ale to štěstí a přítel, rodina i kamarádi mě v rally podporují.

Jaké to bylo přijíždět na cílovou rampu s pocitem, že jsi vyhrála svou první větší soutěž 1. místem ve třídě?

Tento okamžik se nedá překonat. Navždy to bude má první rally s krásnými vzpomínkami, navíc s momentem překvapení, když jsme až u rampy byli ujištěni, že to vyšlo na první místo. Samotná rampa byla neuvěřitelná, ale musím přiznat, že nejemotivnější byl příjezd na náměstí, kde nás očekával celý tým a naši nejbližší. Už jenom tím, že jsem startovala, jsem si splnila sen a o takovéto třešničce na dortu se mi ani nesnilo! :-)

Plánuješ další závod z kalendáře Rallysprint série v roce 2018?

Bylo by krásné navázat na tento úspěch dalšími závody v RSS. Potvrdit ale mohu zatím jen to, že na tom usilovně pracuji.

Chtěla bys někomu poděkovat za tuto možnost? Pokud ano, komu a za co?

Určitě ano, v prvé řadě chci poděkovat Ondrovi Novákovi, mému spolujezdci, který mě provedl touto krásnou soutěží, věřil mi a podporoval mě. Dále nesmím opomenout celý tým SILPONIX Racing v čele s Ondrou Mezihorákem. Všichni nám vytvářeli to nejlepší prostředí pro naše závodění a připravili skvělou techniku. V neposlední řadě patří obrovské díky mému příteli, celé rodině, kamarádům za podporu a všem našim fanouškům. Díky! :-)

Za celý tým SILPONIX Racing přejeme Nikči a Ondrovi ještě hodně úspěchů v motorsportu a hodně ujetých kilometrů bez nehody. Bylo nám ctí Vás oba podporovat v této nelehké soutěži.

Autor rozhovoru: Adriana Buršíková